Zamrzlá dialektika izraelsko-arabského konfliktu

„Silní dělají, co mohou; slabí strpí, co musí.“ Slavná věta z Mélského dialogu, asi nejcitovanější části Thukydidových Dějin peloponéské války, je právem považována za zakládající maximu politického realismu. Vždycky mi připadalo zneklidňující, že tohle bezohledné konstatování, že síla je vše, zaznívá právě od Athéňanů. Demokratické Athény, domov filosofů a dramatiků, jako cynické impérium!? Tomuhle spojení se naše představy o dobrém a špatném v politice vzpírají.  Také stát Izrael je nepochybně liberální demokracií, která uznává lidská práva, hájí menšiny atd., zároveň je to mocnost, který se v rámci zajištění své bezpečnosti na dobytých a okupovaných území chová podobně bezohledně, jako Athény. Bezpečnost je v obou případech klíčová hodnota – přestat navenek jednat na základě síly, znamená ohrozit svou (vnitřní) demokracii. Spouští se tím circulus vitiosus: čím více síly, tím více demokracie. 

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok