Válka v Gaze je intenzivní lekcí západního pokrytectví. Nebude to zapomenuto
Na sociálních sítích se před několika týdny objevilo krátké video, které nemohu dostat z hlavy. Na něm drží muž v Gaze dva igelitové pytle, v nichž jsou části mrtvoly dítěte, pravděpodobně jeho. Jsou tam i další detaily. Výraz v mužově tváři. Způsob, jakým se lidé kolem něj vyhýbají očnímu kontaktu, jakmile si uvědomí, co ten člověk nese. Tyhle detaily teď vidím často, náhle a nečekaně. Emocionální a psychologický dopad války na lidi mimo Gazu - bez ohledu na to, jak je intenzivní - je jakýmsi privilegiem, protože se odehrává, jak už to tak bývá, pouze na našich obrazovkách. Ale v těchto obrazech je něco trvalého. I ostatní, které znám, jsou pronásledováni jinými vizemi. Lékařka, která při ošetřování obětí bombardování narazila na tělo svého manžela. Otcem, který naposledy hladí a objimá zaprášené mrtvé dítě. Lidé vidí příliš mnoho a zůstane to v nich příliš dlouho. Důvěra v "mezinárodní společenství" už nikdy nebude taková jako dřív



























