V kleci antihumanismu
"Je to svod procházející z hlubin kolektivního podvědomí, výzva metafyzického nápovědy, ustavičný společenský požadavek: SÍLA. Ta síla se neobrací jen na umění, nýbrž především na skutečnost samu. Usiluje o pravý opak toho, o co se snažili Flaubert, Janáček, Joyce, Hemingway. Hází přes přítomný okamžik závoj upletený z klišé, aby za ním zmizela tvář skutečnosti. Aby ses nikdy nedověděl, co jsi žil." (Milan Kundera, Hledání přítomného času, 1991) Přítelkyně a přátelé, proč chodit kolem horké kaše - jsme v uzavřeni v kleci systému, který opravdu má veškeré objektivní znaky antihumánní společnosti. Pro člověka mé osobní historie, mého mládí, hodnot Charty 77, Listopadu 89, Olgy a Václava Havlových, Petra Uhla, Ivana Martina Jirouse...je to obrovská osobní porážka celé mé generace a stále přemýšlím, jak se to mohlo stát? Kdy se najednou změní v duši člověka soucit v tvrdost? Ani jedno dítě uprchlíků do ČR, křičí napříč politickým spektrem političky a politici v situaci, kdy se stovky malých, utopených, nafouklých dětských tělíček tahají z moře a my u toho chroupem brambůrky a čekáme na tak milý seriál o nás - Vyprávěj.



























