text

Sefardské inspirace Písně španělských ŽÍdů v kostele Obětování P. MarÍe .Truchlivý úděl znamenalo pro španělské Židy - Sefardity - nařízení královny lsabeJJy Kastilské roku 1492, aby všichni, kteří nepřijmou křestan kou víru, opustili zemi. Tímto příkazem skončilo více. než tisícileté a víceméně pokojné soužití Židtl Araba, Visig6tů ·a wké kicsťanú na Iberském poloostrově. Cílem houfně odcházejících Setarditú ze Španělska byla Levanta (Sol_uň, Smyr• na}, do níž si židovští vyhnanci odnášeli svůj jazyk, víru a také písně. Dochovaly se nám v nich balady středověké/10 Španělska jako pestrá směsice starokastilských, hebrejských a arabských zpěvů, jejichž melodie připomínají qtmický, barvami hýřící Onent, nářek zajatců při řekách babylonských, něhu matčiny ukolébavky a nostalgii nenaplněné touhy a lásky. Maji ale také svůj osobitý humor, svět fantazie, oslavný patos a jejich poezie odráží h'terární hodnoty dávné selardské vlasti. V klášterním chrámu Obětování Panny Marie v Českých Budějovicích si ve čtvrtek večer poslechlo .pfevážně mladé publikum ceJ,J to bohatství sefardských inspirací v podání mezzosopranistky Jany Lewitové za doprovodu kytary, loutny, flétny i zpěvu Vladimíra Merty. Interpretka j e specialistkou (kromě gotiky a renesance) právě na tyto písně, školenou v originálním jazyce /adibo (starokastilský dialekt zaohovávajícf p(Vky špa• nělštiny) paní A . Sherovou, jež je sama sefardského pů• vodu. h n a Lewitovd zazpívala hluboce procítěně, hlasem okouz/ujíc[ho zabarvení, s přesným smyslem pro rytmus lkaj[cí mollové tóniny, vystihující' jak atmosféru úzkosti, tak živý temperament. Její hlas se zcela poddával akustice chrámu a jakoby zkoumal, co všechno si může v jehq nádherném prostoru dovolit. Spolu s Vladimírem Mertou cak připravili posluchačťlm hluboký umělecký zážitek. Na dotaz, jak se j í zpívají P,ísně Sefarditil vyhnaných ze Španělska křesťany právě v křesťanském chrámu, Jana Lewitová odpovědě/a: "Je to velmi zvláštní pocit a někde hluboko ve mně co . vždycky ještě zatrne. Na druhou sfranu j e tu ale radost, že nastala doba, která takové vystoupení umožňuje a dává tak člověku naději. Snaha zpívat 11a tohle téma v kostelích se mnohde setkává s· nepochopením, a tím piljemnější j e přijetí,. jehož se nám tu dnes večer dostalo . . . " Karla L A D M G O V Á s KULTURA STRANA 9 „Bouří" režisér Jan Kačer uchystal divákům zážitek Shakespearovo drama se na Krumlově stalo divadelní slavností Veškeré námitky a pochybnosti o tom, zda lze uvést Shakespearovo poslední, stěžejní a in".' scenačně náročné drama B0ufe na přírodní scéně, se pqdařilo h0stujícfmu režiséru Janu Kačerovi beze zbytku vyvrátit. Jeh9 vyzrálá režijní invence přesvědčuje, že právě v prostředí .zámeckého parku, spolupOsobt:cího svou romantikou, se dobře dafí jak fantazii a iluzionismu, tak fi- 11ozoňcké úvaze a kontemplaci. Ž e drama odvěké polarity ducha a těla, nebe a země, lásky a nenávisti vihy a odpuštění lze v intencích autoro'\'.a záměru . dwnyslně skloubit a rozvinout v obdivuhodnou ·renesanční slavnost. Hra o přísném pánu Pr1o - sperovi ( v obou polohách výborně zahrál A : Pyško), vyžadujfoún úctu, bažícím po satisfakci. ale docházejícím ke smíření se seb9u samým a k odpuštění druhým, má své vrcholy, jako. je podívaná pro snoubence Mirandu a Ferdinanga (K. Březinová a M . Davídek), ústící v poznáni o pomíHvosti lidského bytí. M á i odlehčující humor, šaškování Trinkula se: Stefanem Šašek Trinkulo (David Novotný) a věcně opilý královský číšník Stefana (Roman Nevěčný) rozesmávají publikum. (vynikli D . Novotný a R . Ne- ného Ariela (P. Hobzová, A . věčný}, svou partu mocných Kačerová, H. Tvrdá a J. Epi- - Antonia Sebástiana AJon- karidisová j. h.), krásně seza ·adaJší (J. Šesták,P. Hanus, hraného a sezpívaného obra- z. Jarolímek) ale především zu pozitivní mnohostí myšledominantní zápas ducha a nek, čím\, inspirace . . . Jako hmoty dobra a zla. svobody . protipól nás děsí netvor Kaa otroétvf v podobě čtyřmoc- libán, hťůzostrašné lidské pří- • zemí (C. Gotz), jehož kompenzující čtvero vydání by divák asi stěží unesl. A v neposlední řadě (last but not Jeast) je tu mezi jinými i rolička bohyně Ceres (V. Papírková.}, jež zapllsobí podmanivě svou interpretací. Bouře z dflny J. Kačera je pro diváka zážitkem jako ce- ' lek. Odejde-li lcvuli lijákům, jichž bylo letos požehnaně je _nespokojen nejen z překažené podívané, ale i z toho, co se jako část mOže zdát dlouhé či statické. Jen z celku e lze dobrat smyslu a podstaty díla, jímž se Shakespeare 'rozloučil s divadlem a pochopil, že bude·-1i' z něho vyjmut jen kámen, stavba se zhroutí. Důkazem je obrovské zaujetí a soustředěnost s nimiž publikum sleduje závěrečnou katarzi, ten podivný happyend . . . . Je záhodno ocenit vynikající hudbu (J. Skoumal j. h., hudební režie P. Malhocký), scénu (O. Schindler j. h.), kostýmy (M. Franková j. h.), choreografii s nápaditě řešeným korábem v bouři (H. Benoniová j. h.) a dramatur_gii překladu A . Bejblíka (F. Rihout), neboť to vše se podílí na zdaru Kačerovy vize alžbětinské divadelní slavnosti. Karla L A D W I G O V Á Foto A . B O H U S L A V O V Á STRANAlO Na snfmku z předsra vení hry Maraton v českobudějovickém Malém divadle běží herci David Novotný, Ctirad Gotz a Martin Hruška. Fotó archiv divadla Maraton odstartoval v Malém divadle Eřání oslovit co nejširší okruh publika motivovalo francouzského dramatika Clauda Confortese k napsání hry ze sportovního prostředí. Maraton.je z jeho třicítky her tou nejznámější,·přeloženou do .rekordního počtu jedenadvaceti jazykň. Jejím dějištěm je pomyslný stadión, na němž ·zápoJí tři úč tnfoi dálkového běhu odnikud nikam, Před zraky diváků se odvíjí maraton, lidského žiyo- . ta od chvíle, kdy se člověk po náležité přípravě dá do Mhu, zažívá radostilá i bolestná zastavení překonává fyzické i psychické překážky, poznává přátelství i zra:- du se všemi atributy chytráctví i zbabělosti, touží po kariéře, jež ho čeká za dobré umístění v závodu a snaží se je získat (většinou) za každou cenu. Dvaačtyřicetihodinový běh ve stříd.avé euforii a zoufalství-však vyčerpává, a k pomyslnému clli dobíhají starci blá.bolícr o vytqužen.ýcb metách, k • "" - - :;._ L--...u;;.o, I ;(i n - na scéně a v režii Jaromíra JaneGka, s písněmi a hudbou Mikiho Jelínka a za hudební spolupráce Pavla Malhockého. (Původně zamýšlenému divadelnímu festivalu zabránily záplavy a balíčky úspómých ópalření, a tak se společnost, Lale uvedl její ředitel Jiří Sesták, iozh0dla prQ po,dporu menších projektu, ,,aby se dařilo divadlu navzdory povětrnosti • .) Vysilující běh běží Ctirad Gotz (Nazaire Rimbaud) Martin Hruška (Jules Nerva1) a D vid . ovotný (Livarot Luca e) a absolvují j j se ctí - vždyť dvě hodiny v poklusu, a přitom skvěle bavit publikum je pěkná dřina! D.obre tluče bubny a hraje na kytaru Živana S upková, jejímu zpěvu však chybí větší erudice. Přestože je Maraton sal má legrace, není zdaleka pouh0u legrací. Je hrou o živo_tě vůbec .zrcadlem, v němž se sobě můžeme i nem: usúne líbit provokuje však i naši zvědavost - a odpověďmi na otázky vtipnv autor neplýtvá. A tak STRANA10 Na snímku z představení hry Maraton v českobudějovickém Maléin divadle běží herci Dávid Novotný, tirad Gdtz a Martin Hruška. Foto archiv divadla Maraton odstartoval v Malém divadle. Přání oslovit co nejširší okruh ,publika motivovalo francouzského dramatika Clauda Confortese k napsání hry ze spdrtovního prostředí. Maraton je z jeho třicítky he.r tou nejznámější;přefoženou do rekordního počtu jedenadvaceti jazyků. J ejún dějištěm je poll!yslný stadión, na němž zápolí tři účastníci dálkového běhu odnikud nikam. Před zraky diváků se odvíjí maraton,lidského života od chvíle, kdy se člověk po náležité přípravě dá doběhu, zažívá radostná i bolestná zastavení, překonává fyzické i psychické překážky, poznává přátelství i zra=- du se všemi atributy chytráctví i zbabělosti, touží po kariéře, jež ho čeká za dobré umístění v závodu, a snaží se je získat (většinou) z'a na scéně a v režii Jaromíra Janečka, s písněmi a hudbou Mikiho Jelínka .a za hudební spolupráce Pavla Malhockého. (Původně zamýšlenému divadelnímu festivalu zabránily záplavy a balíčky úsporných opatření, a tak se společnost, jak . uvedl její ředitel Jiří Šesták, rozhodla pro podporu nien ích projektů, ,,aby se dařilo divadlu navzdory povětrnosti".) Vysilující běh běží Ctirad Gotz (Nazaire Rimbaud), ' Martin Hruška (Jules NervatJ- ir··:D ťVitl' Novotný. (Li- ,,arot Lucasse) a absolvují jej se ctí - vždyť dvě hodiny v poklusu, a přitom skvěle bavit publikum, je pěkná dřina! •D obře tluče bubny a hrajé na kytaru Živana Stupková, jejímu zpěvu v.šak chybí větší erudice. Přestože je Maraton samá legrace, není zdaleka nouhou le!ITaCÍ. Je hrou o Na snímku z představení hry Maraton v českobudějovickém Maléin divadle běží herci David Novotný, Ctirad G6tz a Martin Hruška. Foto archiv divadla Maraton odstartoval v Malém divadle. Přání oslovit co nejširší okruh „publika motivovalo francouzského dramatika Clauda Confortese k napsání hry ze spórtovního prostředí. Maraton je z jeho třicítky her tou nejznámější, "přeloženou do rekordního počtu jeden$1dvaceti jazyků. Jejún dějištěm je po yslný stadión, na n"ěmž zápolí tři účastníci dálkového běhu odnikud nikam. Před zraky diváků se odvíjí maraton lidského života od chvíle, kdy se člověk po náležité přípravě dá doběhu, zažívá radostná i bolestná zastavení, překonává fyzické i psychické překážky, poznává přátelství i zra.,. du se všemi atributy chytráctví i zbabělosti, touží po kariéře, jež ho čeká za dobré umístění v závodu, a snaží se je získat (většinou) za každou cenu. Dvaačtyřicetihodinový běh ve střídavé euforii a zoufalství však vy-. čerpává, a k -pomyslnému cili dobíhají starci blabolícf o vytoužených metách, k nimž se jim bohužel, či naštěstí, už nedostává sil. Společnost s r. o. G R A - D Ó S CB uvedla v Malém divadle jako svůj první projekt Confortesovu hru v překladu Julka Newmanna, na scéně a v režii Jaromíra Janečka, s písněmi a hudbou Mikiho Jelínka a za hudební spolupráce Pavla Malhockého. (Původně zamýšlenému divadelnúnu festivalu zabránily záplavy a balíčky úsporných opatření, a tak se společnost, jak uvedl její ředitel Jiří Šesták, rozhodla pro podporu menších projektů, ,,aby se dařilo divadlu navzdory povětrnosti".) Vysilující běh běží Ctirad Gotz (Nazaire Rimbaud), Martin Hruška (Jules Nerval) ·David Novotný (Livarqt Lucasse) a absolvují jej se ctí - vždyť dvě h.odiny v poklusu, a přitom skv le bavit publikum, je pěkná dřina! Dobře tluče bubny a hraj na kytaru Živana Stupková, jejúnu zpěvu však chybí větší erudice. Přestože je Maraton samá legrace, není zdaleka pouhou legrací. Je hrou o životě vůbec, zrcadlem, v němž se sobě můžeme i nemusíme líbit, provokuje však i naši zvědavost - a odpověďmi na otázky vtipný aut r n plýtvá. A tak koi:nu se chce, může hledat, a komu se nechce, tomu Maraton každopádně zaručuje dvě hodiny výborné zábavy. Karla L A D W I G O V Á l ÚTERÝ 9. ČERVNA 1998 i' J_ - KUL TURA Diirrenmattův Král Jan promlouvá z historických kuliS·jazykem dneška Hru uvádí Jihočeské divadlo ve své historické búdově v režii Jana Nováka Dťirrenmattova shakespearovská inspirace o králi Janovi a jeho nelegitimním synovci Filipu Faulconbridgeovi je krutou aktualitou, stylizovanou do historického hávu. Nevybíravé hrátky mocenské politiky prosycené lží, fintami, pohotovou přizpůsobivostí, a opět výpady kolorovanými krví jsou směsicí připomínající úděsný jarmark. Jeho protagonisté,' podobní •k oňským handlfřihn, se handrkují o země, o mír nebo o ženy se stejnou horlivostí, s jakou se jich opět vzdávají, bohatší o nepříjemné poznání ·a ch.udší o nějakého toho pří buzného. Oc:ivělcý souboj Angličana s Francouz m v raném středověku fascinuje svou godobností tomu, co známe nejen z historie. Zhusta to blýskne groteskou, vtipem, divák vydechne, ale vzápětí se ocitá znovu v síti mistrně napsané tragikomedie. V neméně mistrném překladu Vá.elava Renče uvedlo Jihočeské divadlo Krále Jana v režii Jana Nováka, na scéně Michala Hesse a v kostýmech Ludmily Pavlouskové. Hudebně a pohybově spolupracovali Pavel Malhoéký a Ivan Krob. Na jednoduché a pOsobivé scéně se režμ. podařilo atraktivní představení, které má švih po celou polovinu. Ta druhá jako by se z toho tartasu poněkud unavila; dovolila si však přepychu brilantní královské audience během koupele v kádích, naturalismu názorového srůstu milánského kardinála s kajícníkem Janem či hrůznou scénu smrti královen i parodií ustavení Magny Charty Libertatum. Podobně jako Shakespeare , _ nechává Durrenmatt rozehrát pestrou paletu charakterů. Především je to dvojice král Jan a Bastard: k výboji i Vlídnost Blanky Kastilské (K. Březinová) k Bastardovi (R. i ústupu pohotový Plantage- Nevěčný) je piedzvěstí k_ruté pomsty. Foto Petr H A S A L net (Martin Hru ka) dá na rady svého synovce Filipa a po sérii podvodll a zločinů se ocitá v pasti. V Bastardu Faulconbridgeovi (Roman Nevěčný) nacházíme pod clonou pragmatismu jedinou pozitivní bytost, jež odvážně směruje krále. V rozkladném systému nutně selhává, jeho snaha o nápravu věcí plodí zlo - přesto však spolu s Janem k reformě doklopýtají. Inscenace zaujme i da.lšúni hereckými výkony: Typem přesný a ke komice blízko IJ1á francouzský král Filip (Petr Hanus), rakouský vévoda Leopold (Ctirad Gotz) s gustem předvádí p:Hznačné národní rysy - kde. co sníst a kde có rozsekat; u kardinála milánského bychom spíš čekali méně křiku a více církevní diplomacie. - Z pětice žen je královna Eleohora (Bibiana Šimonová') • přesvědčivější jako ubožačka čekající na smrt, Blanka Kastilská (Kateřina Březinová) zvládá obě polohy role - milující ženu i mstitelku, svým zjevem oslňuje Janova· švagrová Konstance (Jaroslava Červenková) a mladistvou vášeň přiznává s opravdovostí 'Bastardova matka (Jiřina Petrů). Pozoruhodnou: hereckou studií je opovrhovaná "Angous lemka" Petry Hobzové: pro své zmrzačení příbuzným k smíchu a pro diváka laciná nabídka grotesky, dává svým závěrečným triumfem jakousi naději a připomene mimoděk "kámen, který stavitelé zavrhli". Přt'běh Bastarda a jeho strýce krále Jana je sugestivní přehlídkou krize společnosti, táhnoucí se jako červená nit dějinami. Pokusy zvládat ji se daří i ztroskotání, zůstávají však výzvou. Netýká se jen světa mocných, jsou tu i občané města Angers, chytře vyčkávající, jak vše dopadne, aby se mohli přizpůsobit. Z balkónu hlediště výmluvně demonstrovali svou totální lhostejnost k osudu země. Novákova inscenace Dilrrenmatta promlouvá podobně jako před ·časem jeho nastudování Tomáše Becketa zcela srozumitelným jazykem a dokáže diváka plně zaujmout. Karla LADWIGOV Á Dva knižní debuty O novinkách nakladatelství'Orbis a Svoboda N a vánočním trhu se obě knihy objevily téměř SOU· časně, obě pocházejí z pera současných autorů, kteří byli u nás přeloženi poprvé, a každá se svými reáliemi dotýká kunsthistorie na jiný zpdsob. Pařížan Dominique emandezs, který nedávno pokřtil v pražské Viole svilj román Poslední z rodu Medicejských (vydal Orbis, kmotrou byla u nás žijící Chantal Poullain), I patří mezi významné představitele francouzské literatury. První český pokus o vydání jeho knihy Porporino aneb Taj- . nosti neapolské padl spolu s nakladatelstvím Odeon. Fernandez vydal přes dvě desítky knih, kromě umělecké prózy i z dějin umění a liistorie, a prestižní cena bratří Goncourtd.mu byla udělena za fiktivní životopis italského režiséra P. P. Pasoliniho - V dlani anděla. Román o flagelantsky zvráceném princi Gianu Gastonovi Medic jském, jehož smrtí roku 1733 zaniká rod vladařii Florencie a jehož ph'běh historie raději utajila, nese všechny znaky díla fin de siecfe. Staví _do protikladu hrdinu a hodnoty, které po tři sta let shromažďovali jeho předkové a které poslední z nich už neunese. Jsou mu k smíchu, popuzují ho; vše už bylo řečeno, vše vykonáno .a velkovévodovi Gianu Gastonovi zbývá vyniknout j n ,zmarem. Cílevědomě se o to snaží od mládí a své dílo ddsledně vykoná. Naděje, jež mu krátce před smrtí svitne, ho zbaví Prozřetelnost. Tragiku jeho osobnosti chápe jeho lékař, Neapolitán 'Simonelli, který v popisu princových čind dává čtenáři nahlédnout pod povrch věcí - do traumatizovaného nitra inteligentního člověka. Román, napsaný živým jazykem a ozvláštněný současným slovníkem, místy• groteskně aktualizujícím, je zajímavý i tím, že se zčásti odehrává v Čechách: na zámku Zákupy a v Praze. Knihou o posledním Medicejském otevírá nakladatelství Orbis francouzskou knižnici, u nás dlouhá léta opomíjenou. Druhým debutantem je Němec Philippe 'Vandenberg s, prvním u nás přeloženým dílem Páté evangelium Ge novinkou nakladatelství Svoboda), jež představuje současnou sondu do dějd dávno minulých, podanou formou napínavého románu s detektivní zápletkou. Autor je rovněž renomovaným mistrem pera, jehož díla pronikají do tajd dějin umění a historie. Jak napovídá titul, jde o dobrodružné pátrání po pergamenovém svitku nesmírné ceny, jehož negativ najde· hrdinka knihy Anne von Seyd. litz v pozdstalosti svého záhadně havarujícího manžela. Není ale. sama, koho negativ, či spíše pozitiv, zajímá: jejími soupeři jsou tajemné bratrstvo zasvěcencd sídlící na úpatí Olympu, jezuitský řád a islámští fundamentalisté. Napínavé hledání a.pronásledování se rychle přenáší z Německa, Fr cie, Itálie a Řecka do Ameriky a opět do Říma. Leckdo přitom přijde o život, vyjdou najevo netušená tajemství a fiktivní závěr provokuje čtenáře k samostatnému úsudku. V každém případě velmi čtivá kniha (místy snad zbytečně popisná), jejíž zaměření bude pro mnohé diskutabilní a polemické. Karla L A D W I G O V Á sobota A 29. listopadu 1997 Benefiční Královna Kristina už vynesla jeden a půl miliónu P o Plzni Hradci Králové a Brnu uvedla nadace VIZE 97 ve spo- luprác/s agenturou Aura-Pont Strindher-go u Krá ':'nu_ Kristinu s Dagmar Havlovou v hlavní roli také v Česk-ych BudeJovicích. Do dnešního dne byla získána částka 1 566 050 Kč nejen z vysokého vstupného tlivá.kú, ale i z honorářů celého souboru, jmeo vitě takových hercú,jako jsou R. Lukavský, J. Adamo á, M: Š ěp n-ek nebo $.Skopal.Představení bude vedeno ještě v L berc1,_CTs,!-i n. bem a 11. prosince v Divadle na Vmohradech skonči cyklus predámm celého obno u starostovi dosud nejmenované jihomor.avské obce. Poslouží tam k vybudování penziónu poJ{Ojného stáří pro ].S eoioró, jimž letošní záplavy vzaly domov. , . Sedm divadelních návratů paní Havlove prokazuJe velkou sluzbu lidem v tisni, a řadí tak její nadaci VIZE 97 k záslužným činlim pro t • (lodi uto zemi. Foto Boli uslcm, Mafllccwá Karmelitáni nejen o duchovnu Zájem o -knihy z Kostelního Vydří roste Karmelitán ké nakladátelst. ví v Kostelním Vydří, této východní_ výspě jihočeského kraje lze v s_auča-sné,době při vší skr01nnosti považovat za 'jedp.o z největších z regionu. Za ho řídí jediný člověk - P. Jan Fatka - •poměrně nevelkým týmem spolupracovníku. Za pěHet od S".ého vzniku vydalo nakladatelství 195 ' knih, na 40 kazet mluveným, slovem i hudbou, kalendáře a dárkové publikacé. Jehó • J'L''L- 1 ftJ. rr knižní produkce zahrnuje nejen temaillc-u d_uchowí; paskýtující p0uceni a podávající pomeGnou ruku řadě životnieh probléma, ale i básrtě:- nμadých autorů regionu. Jeho hranice přesáhla aktivita nakladateJe i zájem čtenářú už dávno, jak dokazují knihkupeetví Praze. Jihlavě, Uherském Hradišti a od příštího roku chystaná distribuce v13rně. ejnovější 0dez,.:ou na ro touc'.í zájem veřejnosti je í nedávné otevření reprezentační prodejny Karmelitánského nakladatelství při pražské galerH U křižovru1ců· na Křřžovqtckém nám, 3. Návštěvnici e z,de budou ,setkávat s autory na besedách a autogramiádách a v přile!Jlých prostorách galerie .mohou zhlédnout i rust0rické památky na Juditin most a zakladatelské dílo· sv. Anežky - rád křižovníktl s ·červenou hvězdou, Karla LADWIGOVÁ Dva knižní debuty O novinkách nakladatelství Orbis a Svoboda N a vánočním trhu se obě knihy objevily téměř současně, obě pocházejí z pera současných autorů, kteří byli u nás přeloženi poprvé, a každá se svými reálierd.i dotýká kunsthistorie na jiný zplls0b. Pařížan. Dominique J::ernandez, který nedávno pokřtil v pražské Viole swj román Poslední z rodu Medicejských (vydal Orbis, kmotrou byla u I nás žijící Chantal Poullain), patfí mezi významné představitele francouzské literatury. První český pokus o vydání je• ho knihy Porporino aneb Taj- , nosti n.eapolské padl spolu s nakladatelstvím Odeon. Fernandez vydal přes dvě desítky knih, kromě uměle·cké prózy i z dějin umění a liistorie, a prestižní cena bratří Goncourtd mu byla udělena za fiktivní životopis italského režiséra P. P. Pasoliniho V dlaní anděla. R0mán o flagelantsky zvráceném princi Giariu Gastooovi Medic jském, jehož smrtí roku 1733 zaniká rod vladařů Florencie a jehož ph'běh historie raději utajila, nese všechny znaky díl.a fin de siecfe. Staví do protíkladu hrdinu a hodnoty, které po tři sta let shromažďovali jeho předkové .a •k teré poslední z nich už neunese. Jsou mu k smíchu, popuzují ho; vše už bylo řečeno, vše vykonáno .a velkovévodovi Gianu Gastonovi zbývá vyniknout j n ,zmarem. Cilevědomě se o to snaží od mládí a své dilo dllsledně vykoná, Naděje, jef mu krátce před šmrtí svitne, ho zbaví Prozřetelnost. Tragiku jeho osobnosti chápe jeh lékař, Neapolitán Simonelli, který v popisu princových činů dává čtenáři nahlédnout pod povrch· věcí - do traumatizovaného nitra inteligentního člověka. Román, napsaný živým jazykem a ozvláštněn.ý současným slovníkem, místy• groteskně aktualizujícím, je zajímavý, i tím, že se zčásti odehrává v Čechách: na zámku Zákupy a v Praze. Knihou o posledním Medicejském otevírá nakladatelství Orbis francouzskou knižnici, u nás dloubá léta opomíjenou. Druhým debutantem jé Němec Philippe • Vandenberg s, prvním u nás přeloženým dí.- lem Páté evangelium Ge novinkou nakladatelství Svoboda), jež představuje současnou sondu do dějů dávno minulých, podanou formou napínavé o románu s detektivní zápletkou. Autor je rovněž renomovaným mistrem pera, jehož díla pronikají do tajil dějin umění a historie. Jak napovídá titul, jde o dobrodružné pátrání po pergamenovém svítku. nesmírné ceny, jehož negativ najde· hrdinka knihy, Anne von Seydlitz v pozllstalosti svého záhadně havarujícího . manžela. Není ale sama, koho. negativ, či spíše pozitiv, zajímá: jejími soupeři j u tajemné bratrstvo -zasvěcencll sídlící na úpatí Ólympu, jezuitský řád a islámští fundamentalisté. Napí navé hledám a pronásled_ováoí se rychle přenáší z Německa, Francie, Itálie a Řecka do Ameriky a opět do Říma. Leclcdo pntom přijde o život, vyjdou najevo netušená tajemství a fiktivní závěr provokuje čtenáře k samostatnému úsudku. V každém pnpadě velmi čtivá kniha (místy snad zbytečně popisná), jejíž zaměření bude pro mnohé diskutabilní a polemické. Karla L A D W I G O V Á STRANA 4 KUL TURA Pověsti o :sto šesti hradech Prázdninová novinka o historických objektech z nakladatelství Melantrich Nejvýznamnější dílo Karla Kallába (1884 - 1963) Pověsti hradť1 moravských a slezských vyšlo v letošním létě, • tak skoupém na vyléhávánJ u vody, zato však přejícím putování, jako na zavolanou. Přehlídka sto šesti hradů na Moravě a ve Slezsku poskytne nejen požitek z četby hloubalOm a milovnikOm hradního tajemna. Informativními medailónky každého objektu (zpracoval je Adam Jist) poslouží i jako průvodce na cestách za svědky dávné minulosti, se vší její slávou, • stíny i bědami. Je snad ještě dost těch, kteří znají pověsti o moravském hrdinovi králi Ječmínkovi, o buchlovské lípě, o původu jména propasti Macocha či rodovém sídle pánň z Kunštátu, ale na zkamenělou plumlovskou paní, posledního Slavatu v Telči, nešťastný turnaj na Vikštejně, hradě syna Jiřího z Poděbrad Vikto, rina, či na drama Kosmova syna Zdíka v Biskupicích se dojista už dávno zapomnělo. Málokdo také ví, že obávané vězení Mírov bývalo loveckým hradem biskupů, ale svému účelu posloužilo už v r. 1391. Tehdy krotilo vzbouřence proti biskupskému soudu, zatímco v r. 1761 tam pykali za své přestupky kněží. Rovněž na Hostýně, původně druhém největším oppidu Keltů na Moravě, najdeme zbytky hradu z doby Karla IV., postaveného Bočkem z Kunštátu - leč bez královského povolení. Hrozil mu za to krutý trest, ale nakonec se vše v dobré obrátilo. Bohdalov, Javorník či Jánský vrch, Líšeň, Petřvald, • Hrad Pem$tejn na grafice H. Char,Jemonta z konce 19. sto/elí (reprodukce z knižní novinky). Střílky, Rokštejn nebo Tem- klášter přestavčný Rajhrad je plštejn a mnoho dalších jsou vzhledem k významu těchto jména hrad6 vzbuzující zvě- míst jen pochopitelné. davost a podněcující fantazii, Studie z mnohdy těžko pHa že mezi ně zabloudila hora stupných archivních pramenň Praděd, propast Macocha, a vyprávění z dějin, jak se památný chrám na cyrilome- tradovalo ústním podáním z todějském Velehradu či na generace na.generaci, oživují půvabné podoby hradů na kresbách, rytinách, litografiích a grafikách vesměs z 18. a 19. století. A tak až vás kniha zajímavých pověstí pobídne navštívit ťen či onen moravský nebo slezský hrad, můžete z to v duchu poděkovat neúnavnému řídícímu učiteli na Komenského škole v Králově Poli, z jehož pera pochází i kniha V tajemných --Zátokách Svratky (1931), sbírka veršů pro mládež (otiskovaných např. v Lidových novinách) a nedokončená monografie o Zikmundu Wintrovi. Svým stěžejním dilem o hradech Moravy a Slezska - navazu jícfm na Pověsti českých hradO a zámků Josefa Pavla (vydal rovněž Melantrich) - pomohl získat ucelený pohled na kulturní bohatství minulosti naší země. Karla LADWlGOV Á K'·insc.enaci· nové,hry Janusze;(ilqvva kého v-Divadle. pod .Palmovkou Ještě před koricem sezóny změřilo Divadlo pod PalmQvkou své síly s jednou z nej}cpších sO:ůčasných polských her Antigona v Novém Yorku. Její autor Janusz Glowacki žije·v Americe - shodou okolnost{ zůstal v emigraci po vyhl šcní výjimečného stavu v Polsku. Thagikomedie o novodobé Antigoně. vznikala čtyři roky z jeho důvěrné 1.nalosti Tompkins parkú na Manhattanu, kferý až donedávna býval trvalým bydlištěm bezdomovců. O jejich zoufalství, naději a lásce je hra, kterou Glowacki jako první ze svých děl nap!1al v angličtině, prý z obavy, aby překlad .z ní nesetřel to podstatné, .hovorový jazyk _- - směsici slangů svých hrdinů. Rozbitá lavička, hromady harampádí ·. nasmeťáku pod igelitem, popelnice Gako memento S. Becketta) a z druhé stra- • ny stěna z r;ikví (protažená 1do hlediště) na Pottersfielclu, kam odvážejí mrtvé b,ezdomovce -J o j e výbQrně k!)ncipovaná scéna hostující Marcy OSZ• . kopfové. Je domov.em a zároveň místem činu tří hrdinů hry: PQrtQrikánky Anity (Marcela Nqhýnková), která se rozhod!}e pohřbít svého- přítele Johna ajako dávná Sofoklova hrdinka tak prokázat poslední službu člověku. Z a devatenáct a půl dolaru získává pro svůj z4měr své dvakolegy ze smeťáku - ped fukáře a pfisavku Blešk11 (Aleš Procházka) a· osudem stíhaného ruského Žida Sašu· (lvo'Kubečka). Dva věční soupeři o_lavičku, né!lfSláJe se spolu pot- ýkaji í á vzájemně deptajlci-své naděje a lásky, .,chytí konjunkturu za pačesy" a provedou (Bleš_ka dává pokyny a Saša (Jře) svůj nelehký úkol. .Antigona-z-Tom.pkins parku Inscenace v pohos_Linské režii Josefa Janíka ,měla k dispozici perfo ktni dialogy. hýttcr vtil)em i černým humorem. morbjdnI situační komiku i sólové forbíny. Přesto směřovala svou p_očá1ečnl popisnósli v_zdo.t veškerým snahám I. Kubečky a•A. Procházky (jehož mistrný výkon útočí dobrým duš1m přímo na žaludek) k to mu, čeho.jsme si ještě nedá_vno dost užlli. Slejně_.se snažil prototyp O. K. policisty (Stanislav Lehký), představitel polis N w Yorku a stupidně bodrý komenrátor děje, sypající svá moudra z :rukávu. Publikum se ohromně bavilo (!)ezdomovci jsou přece i u nás) - tuálni situace jako dělaná. O Anita-Antigona (M. Nohynk9vá) .se dovídá od Saši (I. Kubečka) o smrti svého mil.!ho Johna. Foto Petr Našic ž e je hra o něčem jiném, přesvědčí nás už prvnl výstup sme.ácké byzny men.ky Anity. údajně duševně c__!toré, a snad proto ědouc.l, co se patři. Patří se mrtvé pohřbívat se všemi poc.lami, s modlitbou, svíčkami; černým závojem i •p ohřební hos inou, patří se ve vší bídeneztrácélnaději a bránit svou· lidskou dustojnost. A opět nelze než ocenit vtip Glowackélio text.u, stejně jako přesvědčivý vykon M. Nohýnkové,Jež při vší opravde'90s1i svě po!)nulky zůstává ·v zajeti svě identity: Antigony ze smeťáku. Zaujata rituálem, wslednihg.d jství lidské dilstojno li nedbá, že pochovává cizí mrtvolu, stejně jako na fotografii nevidí 'člověka, k němuž začípá upínat svou novou, nllději (n ani důJežité, ž.e to vůbec nenf on), vllÍmá pouze jeho majetek - oblek a auto. Nadčasové v absurditě naší doby udělalo z inscenace zážitek a dovedlo.ji k vrcholným scénám: zápasu Sašj s Bleškou, 'krádeže Johnovy mrtvoly; pohřbu a z něho vzešlé naděje pro Anitu a Sašu, jež se však zakr,átko - spolu s igelitovým horizontem jejich světa - 1oťáln! zřítí. C o zůstává., Jé vítě1.fcí a):)• surdita, .,v§udestéjný'' ochránce kona a jeho podezřele „nová" řešení. Premiéru své hry v Divadle pod-P.almo. vkou zhlédl i autor. V krátké besedě pó představení prozradil, že byla- na psána na zakázku pro divadlo ve Washingtonu. které- ji uvedlo v březnu 1993, a krátce1nato následovala inscenace ve varšavském Athenéu. Pražská premiéi:a prý pro něj byla místy překvapením - svou zajímavostí však bohatě splnilaje,lio očekávání. Karla Ladwigo.vá ... ÚTERÝ 19. PROSINCE 1995 8Eli ,L1;r - v Za Petrem řečeným Cepek Portrét osobnosti je novinkou nakladatelství Orbis Stálice českého divadla, jeden z těch, na které bylo vždy spolehnutí. Prahl po ,lidskpst,i . . . uměl být laskavý a pozorný. Měl intuici a vkus, poznal na dálku věci ošklivé a nedůvěryhodné. Učil tak, jako žil a hrál. :Oělal, co mohl,· aby z. něj nebyla hvězda . . . a právě proto bude •časem stále více zí- •s kávat na ceně. Tak ,vzponúnají Václav Havel, Ladislav Mrkvička, Iva Janžurová, Věra Galatíková, Jiří Černý, Vladimír Korner • aj. na herce, jehož .máme do- sud v tak živé paměti, že kniha Elišky Pilařové Petr řečený Čepek není zdaleka pouhým mementem. J.e víc, umožň1,1je setkat se s živou bytostí. Jsme jakoby svědky těch ddvěmostí a prožj,tkO s ródinou, spolu.- herci i filmovými tvOrci - zkrátka s přáteli. Dětství, doby na DAMU, slavná šedesátá léta v umění sth'bmého plátna a v Činoherním klubu i ta neslavná další, Čepkova listopadová role a návrat k divadlu, povolání pedagog a nakonec - cesta dloul).ého dne do noci. ně Činoherního klubu a ne- To je obrovský duhový ob- zapomenutelná jé plejáda jeiouk, který inteligentně a se ho filmových a televizních rosmyslem pro kompozici skle- li. Jen namátkou: Nelze si μula autorka a v který obsáhl představit jiného v roli Ončlověk ře'čený Cepek. Kona- dřeje z Vlkova, zemana na jící své umění jako poctivé kuklovské tvrzi z Ú olí včel, řemeslo, s pokorou přijímají- myslivce z Babičky, 'Maliny z cí vlastní meze, se smyslem Petrolejových lamp, doktor pro humor, kamarádství a po- Jesenia ze Svědka umírajícířádnou recesi. Spravedlivý a ho času až po Fausta v povýbušný tam, kde spravedl- sledním filmu Lekce Faust, ·nosti ubývalo, plný -citu a kterého vytvořil už "jednou opravdovosti v lidském sou- nohou na prahu věč:o,osti". Z kromí. téhož prahu je i poslední roz- Nezapomenutelné jsou hovor s E . Pilařovou, letní ,posta:v.y, které vytvgfi}.na -scé . zpGvídáni na-.chalupě v Horní ' - - K1,llné, "v den jako když vyšije". Je volnou poutí po Petrově životě, práci, společenských ambicích i dobách dětství. Není dokončen, bozi -ho příliš milovali. A tak až usednete ve chvilce vánoční pohody s útlou knížkou, z jejíž obálky na vás • pohlédnou velké, výmluvné oči v zamyšlené tváři, zjistíte, že snímky deseti fotografů i těch pár obrázki\. z rodinného alba jsou pravým vizuálním požitkem z krásného setkání s Petrem řečeným Čepek. Katja L,\DWlGOV Á 6 I Z domova· KATOLICKÝ TÝDENÍK 44 l 4. LISTOPADU 2001 Sumavský oltář pro slávu Boží a pbtěchu lidí Vladěna Tesařová v ateliéru při práci na plastikár;h šumavského oltáře Snímek Vlastimil Hálek 'frojd.Oné oltářní retabulum ze skla lesní baryy ozdobí již brzy jednolodnf prostor kostela sv. Vlntiře v Dobré Vod ná Šumavě. Je .řešeno jako ti :relié[, jehož eéntrcm je scéna Ukřifování _a po strruiácb jsou seskupeni čeští a němečtí světci. Mistru ateliér sklářky Vladěny Tesařové je po celou dobu prací na plastikách triptychu otevřen turistwn, věřfc:; im a míyštěvám v minulosti vysídlených německých obyvatel. Piri této přílcž.ítosti jsme•se i my dověděli mnoho zajimavébo od fony .na pohled křehké1 která si však s.e s,vým téměř-pětitunovým dt1em dovede poradit. -poustevník Vintiř, ptibuzilý císaře Jiudl:ichall. apřitel knížatOldriclja ,a Bfotislava. vstoupil ve zralém věku do řádu be eclikti:mi a poustevňičil na bavorské i české straně Šumavy. Pobýval ve své póuste'mě nedaleko Dobré Vody, kde také roku 1045 zemřel; pohfuili ho v pmž'ském chrámu sv. Markéty v Břevnov . Protože se S\1Ýrni druhy ·zřídil stezku z Bavorska do Čech a osvědčj.l se·ijako pr.ostředJiíkmezi čes"-iriii a německými. panovníky, je ugtťváll jako b\l'do:vatel cest a móstů por0ZUmění mezi národy. Dobrá VQda se stala poutním místem, spjatým s Vintífovým kultem, už ve 13. století., poustevník však byl svatořečea. ·až bulou papete Urbana Vill.,ro-- ku l.634. Kame.nná kaple (1618) měl.a p.odle areheologickéb.o pruzJ.cumu pre.dihftdee- starší a.mnohem mohutn jšj sraybil. OnešnI barokní kostel z 18. sl-Oletí byl za toWi,cy j o q_ojekt vojénskébo výcvikévého,prostoiu,zdevastov. án-a s lou.žil ja.14. sk) éliště t:erěiL Jak se sem ale dostala soc.hařk.a a sklářka v: Tesařová, rodačka z C}lotěboře a absolventka Odborné školy, wněleeké v železném Brodě? ,;Před sedmi lecy)sn_ie ou1-1ilive jnédraŽbe bývalou zdeJši školu pron.kostelu-. Ten byl ú.vnitř úž částečně opra.ven, ale pr-:.apný, a tak-mě napadlo udělatdo něj oltář zeskla- na Šumavě je přece'jeho ,výřoba· tr,idicí;" informuje nás tvůrkyně plastilcy vteplesálajícím zpecé vn"ě• k0likrátpožehnanéro ateliéru. ,,Myslela jsem na to téměl' pě1 let a kdyťse letos s pomocí B0žf povedlo sehnat peníze (z fondu Phare, Česko-německého fondu budouonosů, ze sbírek, dari\ a proi.tředkó od radnice v Hartmanicích), mohla jsem zač(t" A cak od čěrv.na vznikají v, ateliéru sádrové {army,, do nichž se pdlévaj1 skleně.né plastik")'; sklo, dodané zKompozi. ční hu6 Smr ovka, se tavf v _peci při teplotě 840 stiipň a socha se pak chlaďí i 4,esět dní .• enf to jednoduchá práce," postěžovala si . .,Reli f váží až 80kg, takžezvu napomocmanžefa, ato jde o jednu z nejle číc;h sllovin !" Oltář o rozměrecll 4.5 x 3,3 m bude umístěný na podstavci a svázáný.nerezavějíéí ocelovou konstrukcí. Největší část znázorní Kristovu oběť na ki'ížijako ústřední téma křesťanstvI a na levém křídle; Ukřižovanému nejblíže, bude patron kostela sv. Vintíř . .,Kdybycho.msel_Il tak. molill ,získat álespoň cástečk'll 2 jeho ostatkl.i, až bude o jarní poutní slavnosti oltář·svěcen - vždyť zdejš( :zasvěcení je jedinfna světě! Snad nám. v B vnově vyjdou vstříc a podaří se to .. .'' vyjadřuje svou naději slclářk.a. Na .nákresu nám lOOIZUje ,vlevo ještěsv. Giselu se.S\'.-Štf páh V':mtiřovy přibÍlZllé, jeho uěifé.. Je sv. Gotharda a světce J a Nepemuě-- kého s ,Anežkou Českou. Na pravém kfíd1e vidim:eJanaKřti l . ciWáclava, (fyríla s Met0dějem, kněžnu Ludmilu, sv. JindřiGha a oiskupa Wolfganga. Upr0sti'éd ,pod křížem podpírá sv. Jan Ježisovu matku Marii, při nich jsou Maří Magdalena, MarieKleofášo- V(!,. pak skupina Židů a římští vojáei. A samozřejmě lotři po obou stra11ách kříže. ,,Kde potom budeme my, to si vybereme sami," dodává s úsměvem Vladěna Tesařová a pokmčuje: ,.česko-ně• mecké společenství na oltáři má svědčit o emnosti kultury obou národCI. Dnes je Sice zajímá vice konzum, ten ale nemusí mít d1ouhépo crvání, a tak je třeba obnažit křesťanské základy a znovu na nich stavě,t, 11, J.dou tJei: po povrchu. Před válkou tady .žili Cešii:Nemci pobr)madě,a chtěla bycp, ·aby tltář slouži:.Lk.jejich dalšímu setkávání bez propJémů.!' ZvJášezajímavé·pro nás by,lo;, kromě sllářs škóly absolvova:lapaníTesal'ov- á raké čtyřleté dá.lkóvé studium ce.ólogie u salesi ů'v Praze,. Ze;ptali jsme se proč. ,Ze zcela prostěho.důvodu: manžel jeevangelik. vystu_d0val,toologii, 11 byť jsem.ze my.ku také chodila dokps,tela, občas mezi námi vznikaly hluché pťO• stocy. On svou vúu v tichosμ t.il, ,nemluvil o:ní ajámu··chtěla porozumět„ Před p_atne.ů lety jsemJonvertovala máme dva syny a jsme taková-ekumenická rodina." S realizacemi větš.ích.rozměrú na voln'ě mamá. V. Tesařová bobatézkušénosti ,: její -.reliéfy najedeme v prestižníeh bi,:nkoVIiích domech v Praze,jako jsou Komerční a Národní o/mka nebo Čes á-sp0řítelria. Za své největší a nejmilejšf ďi19 vš'ak považuj šúmavský o1tář, který,jakříká, má vznikn·9ut prg- v IS'f sJ vu1;3oží-a ro_po bu lidí. KARIAl.ADWIÓOVÁ v ,. Ivan Klánský v Maškarním sále Sólistu České fil, harmonie prostředí koncertu inspirovalo né tváře na stěnách, t Klán- dát. Úkolem interpreta je dát ský řekl: "Je to trochu nez- lidem h lavně to duševní, provyklé, ale musím říct, že ě tože jinak by to zvládly c omto velice, inspirovalo. Sál Je putery, a tó jistě i dokonaleji. Jako další ze špičkových interpretů KJavíniíhvo festivalu na zámku v C. Krumlově se v úterý představjl sólista 'ěeské filharmonie a člen Guameri tria Ivan 'Klá1'fský. Ze svého repertoáru, obsahujícího téměř všechna stěžejní díl a světové klavírní tvorby, zvolil pro kcmcert v M aš karním sále své nejmilejší autory. V jeho vynikajícím podání. zazněly Chromatická fantazie· a fuga d-moll J. S. Bach a, sonáta č. 32 c•moll L. van Beethovena a Nocturno F-dur se onátóu h-moll F. Chopina. N a dotaz, jak se mu hrálo v sá le, kde ho kromě· publika sledova,ly i maskovakrásný, zejména je-Ji plný ja- . Jakou Jste měl letošní seko dnes. Když jsem se roze- zónu· a co· Vtfs čeká v té hrával, atmosféra byla téměř přJští? k st lní a zvuk příliš silný, Byla rušná, protože musíin ale jak se prostor naplnil, byla kombinovat úkbly pedago- akustika nádh erná. Myslím, gické s uměleckými, což zna- že je to jeden z naš ich nej- mená h odně cestová ní. Navíc lepš ích sálů." pracuji na nahrávká ch kom- • Volíte v historických pro- pietního klavírníh o iíla B. storách vždy klasický re- Smetany pro· dánskou firmu pertoár? . Kontrapunkt a s Guarneri tri- Spolupůsobí tu mno o fa - em, s nímž spolupracuji deset vto rů, ale i prostor hraJe roh. let, •nahráváme kompletní tak krásném, jako je tady, Dvořákova tria a v pitští se- je třeba zvolit důstoj ý pro- zóně Beethovenova. Cesko- gram. Není to jen klasika ne- švýcarské Guarneri trio j ou bo baroko, ale i Chopin se vlastně Češi, z nich ž cellista svými majestózními skladba- žije ve Švýcarsku. Hodně hra- mi. Ho1 voří se ) o vlivu hudby jeme ve Velké Britá nii,. loni jsme byli v Austrálii a v Jižní na lidskou psychiku. Mů- Americe. Naš e spolupráce sa- žete to potvrdit z vlastní mozřejmě vyžaduje dobrou zkušenosti? organizaci a aké časový ro - Myslím si, že je to důvod, vrh je jiný než třeba u smyc- proč se mladí lidé po určité absenci vracejí k vážné hud- cového kvarteta. Nejsou to bě. A nejen k Ba denní zkoušky, cvičíme nej-· h oyi nebo dřív sami a pak se to dá do- Mozartovi, ale také k Chopí- hromady. V příští sezóně qás I noví, Schumannovi a Brahm- čeká dobrodružství - koncert soví - romantikům, o nichž, v Belfastu, kde se střílí, v Je- se říkalo, že nemají dnešní ruzalémě . . . Kromě toho ta- generaci co říct. Opak je ké krásné turné pó Velké Bri- pravdou a jsou t jakov;ž r tánii a samostatně buc,lu kon- takové vlny, ktere se stndaJl: certovat v Holandsku a v Je- odtažitost od h udby naš ich ně. předků, a pak pocit, že be Program máte· bohatý - a ní nemůžeme být, že pouha energie k tomu všemu? moderna nám nestačí. J• ako• profesioqá l se snažím o p Zl- Ta se musí najít vždycky. tivní proměnu psych iky, Karla LADWIGOV Á abych mohl ze sebe co nejvíc . Foto autorka Středa 7. února 1996 DENNÍ TELEGRAF »Přenesené představení« divadelního a filmového režiséra Jiřího Menzela neztratilo náboj V jihočeské metropoli se braj,e Bez ·roucha Slzet smíchy se daří českobudějovickému publiku na úspěšné komedii Michaela Frayna BEZ ROUCHA aneb JEŠTĚ JEDNOU Z.E ZA.DU. Jihočeské divadlo ji uvedlo lednovou premiér!)u v režii Jiřího Menzela, na scéně Pavla Havlíčka, v kostýmech Kristiny Novotné a s hudbou Pavla Malhockého. Stejně jako Sen nocl svatoján- sledovaná nejprve jako zkouška ské v Krumlově je i tato km;ne_die a pak předs\avenl ze zák-uUs[ je ►přeneseným představeními od nepfer:ržitým přívalem skvělé zá. jiného souboru, řekl režisér, puso- bavy, na níž se pod1lejí nadprůbfal: na jihu už podruhé. Po devili- měrné herecléé výkony. A( je to lelém třeskutém úspěchu v ,praž- ž livec Oarry .(R Nevěčný), s ém Cinohernim klubu přišla .lordsky povznesený Frederick (J. Fraynova režijo.( kniha znovu ke Šesták), .neustále postl'jdaný_· náslovu, s někter.ými opravami a vy- soska Selsdon (K. Charvát), ospalepšenlmi. Hra je velice obtížná Jý, rekvizitař Tím. (M. HrušJa) a složjtá, takže 1ent0. »s ono:vý , anebo věčně nechápavá sexbom- 0.kól, byl pro Jlřlho Menzefa ideál- bička Brooke (K . .Bře2inová), vyní přlležitostl k tvořivě »pedago- děšená, leč v nouzi asertivni ingické « práci. Vyšla stoprottentně, spicientka Poppy (P. Hobzovft), ze protože empaticlý režisér sl unú sardinek ,zou(ájicl. DolLy (D. Bámspolehlivě vybrat pro roli přesný basová) čj roztančený tnaZ!íček typ heroo: a eelkem nenápadně Beijnda (B. • Šimoitovft) - přede s rum učinit divy, všemi klobouk dolťl. Zatímco di- Jevištni kreace fiktivního auto- vákovi jde pouze o bránicj_, herra Lloyda Dallase (D. Novotný) erun - v divoké situačnl komice, nesmírně náročné ná koordinaci neuvěřitelně bystře pádících akcí - přímo o zdraví! Dělat legraci totiž není žádná legrace, jak řekl režisér, a je známo, že právě on v téhle komedii vystřídal na záskok snad všechny role. A ještě nt!co je třeba ocenit. Fraynova komedie byla »přenášena « do Budějovic v době pro zdejší soubor velnú komplikované. Vleklá tenze mezi divadlem a radoμ města se do'k0nce před prenúérou vyhrotila natolik. "že šéfčinohry Ji)'( š.esták, pověřený vederi.ím divadla od května ·1994, odstoupil z funkce ke dni 16. 2. Jako dúvod uvedl zjevnou nedlivěru radnice, která ho jako vítěze konkursu nepotvrdila ve funkci intendanta. Napjaté vztahy však nijak nenarušily práci souboru, takže výborná inscenace jen plně potvrdila kvality a stoupající prestiž Jihočeského divadla. Karla Ladwigová Zasloužená »děkovačka«: herci na scéně českobudějovického divadla, Poppy s Tlmem v zákulisí Foto Bohuslava M říková STRANA 11 ť8 ,!.g_ 14,'II/ Svátek jazyka anglického Everyman Theatre v Jihočeském divadle Divadelní společnost Everyman Theatre z Cardiffu (hlavního města Walesu) předvedla tuto středu v Jihočeském divadle dvakrát před vyprodaným hledištěm tragédii Williama Shakespeara Macbeth. Tento amatérský soubor (stodvacetičlenný, z toho 40 herci!. a profesionální režiséři) má za sebou padesát let existence a posledních patnáct let se věnuje výhradně inscenacím Shakespeara. S nimi se také účastní největšího shakespearovského festivalu, který . se každoročně koná ve Walesu. Repertoár Everyman Theatre je určen rovněž waleským jazykovým školám jako praxe k výuce anglického klasického dramatu. Vystoupení Everyman Theatre je součástí širšího kulturního projektu v rámci družby města Písku (Macbeth byl předveden také v tamním di vadle Fráni ·Šrámka) s waleským lslwynem. Projekt je prak tikován již několik let v různých óblastech divadelní kontakty byly navázány letos v červnu z iniciativy ředitele píseckého divadla Richarda Rothbauera. Tím, že byl dán prostor Everyman Theatre také vč. J3udějovicí!=h, umožnilo Jihočeské divadlo převážně mladým divákwn z anglického gymnázia v Suchém Vrbném i středním školám s intenzivní výukou angličtiny vyslechnout téměř tříhodinový koncert shakespearovské angličtiny. Macbeth je jednou ze čtyř Shakespearových "velkých" tragédií, v níž se spojuje čarodějná moc, mavý zločin a duch za ěnébo s básnickým mistrovstvím, aby demonstrovaly vrchol autorovy tvllrčí zralosti. Režisér Gregory Owens se na strohé scéně ( sestávající z jedenácti praktikáblfi různé velikosti) vyhnul jakýmkoli efektwn a soustředil své síly na co možná věrnou prezentaci díla. Ponechal pohybovou i mimickou strohost a úspornost gesta také hercwn, ale v jednom je neomezil: piisobit na diváka sílou slova svého geniálního krajana.-Je s podivem, jak u nás, kde má divák možnost a jistě zhlédl desítky vynikajících (a samozřejmě dost méně vynikajících) inscenací Shakespeara, fascinovalo toto originální ztvárnění ve svém celku, vší své prostotě, sevřenosti a - tichu. Oprávdťl, chyběl jakýkoli zvukový efekt (kromě intrád a lehkého bubínku v závěru), a člověk si toho málem ani nevšiml. Nebylo taky třeba, byl to "svátek jazyka anglického". A vzhlea dem k tomu,.bylo toho,.co by se dalo vytknou't, málo. Snad příliš civilní Tři čarodějnice, poté co se rozptýlily mlhy nad vřesovištěm - nejvyšším praktikáblem, či neokázalé šílenství Lady Macbeth (Diane Williams) ... Ne.okázalost však našla svou protiváhu ve vnitřním prožitku textu, zvláště Banqua, Macduffa a Macbetha (Rex Plowman, Jonathan Ashton Jo• nes, Dave Prince). "Trhat kulisy" zjevně nebylo režisérovým záměrem. Mám za to, že ani Macbethova na kiil nabodená hlava v závěrečném jásotu nad novým králem Skotska (přece jen nějaký efekt!) nepiisobila nijak naturalisticky ani směšně ( tady byla mládež asi jiného názoru). Podávala jen .surové dobové svědectví o vyvrácené smyšlence lidské velikosti dosažené zločinem. Ostatně - platné dodnes. Karla LADWIGOVÁ Před premiérou Zdeňka a Jana Svěráků: Kolj.a jako film, i dlouho očekávaná kniha Na nedávný „sudý čtvrtek" si do podkroví Valdštějnské jízdárny pozval PEN klub letošmho jubilanta Zdeňka Svěráka (28. 3. 1936) k autorskému čtení z filmové povídky Kolja (vydal-PRIMUS). Za klavímfho doprovodu Vojtěcha Mojžíše se v sálku rozhostila úsměvná pohoda, tradičně provázející d11a spisovatele, scenáristy, dramatika a herce -jinými slovy _člověka Svěráka usiluji'd ho o nápravu věd lidských. Také z příběhu Františka Lou• ky a Kolji, malého vetřélce do jeho soukromí, vane smíření, k němuž přispívá autoniv laskavý humor. S typicky svěrákovskou ironií se v něm vypráví o ,ztroskotanci" reálného socialismu, který se nenadálým sňatkem ze zištných důvodů dostává do nepříjemné životní situacr:. Jen její kómická st_ránka umožňuje odstup a pomáhá zdolat růzu chYil, jež nám donedávna naháněly husí kůžL Povídka ve svém celku dá á zaznít humánnímu tónu jako záblesku jediné naděje pro svět. Zdařilému dílku dal podle otcova scénáře filmovou podobu režisér Jan Svěrák s kamerou Vladimíra Smutného a se slibným hereckým obsazením: Z. Svěrák (Louka), A. Chalimon (Kolja), S. Zázvorková (maminka), O. Vetchý (Brož), L. Šafránková (Klára), ]. Sovák (strýc Růžička) aj. A protože do premiéry (v kině Blaník 15. S. a den nat0 v 15 městech republiky) zbývá jen několik dní, využili jsme pffležitosti a zeptali se Zdeňka Svěráka: • Inspiroval vás k příb'ďbu zážitek nebo udá/os/. z nejbližš(ho okolí? Nikoli, tentokrát mi dodal námět můj přítel Pavel Taussijl, filmový historik_ a tvůrce seriálu Usměvy českého filmu, který každý týden uvádím v televizi. Vyprável mi příběh o fingované svatbě • myslím, že si ho trochu dofabuloval -, takže kostra je od něho a já to obalil masem. • Ve filmu jste si zahrál hlavní roli • Františka Louku. Jak se vám pracovalo? Režírovalo to moje dítě a hrálo se mi dobře, protože jsme na sebe s Honzou zvyklí, a taky proto, že jsem si to sám napsal. To jest nenapsal nic, co bych nedovedl zahrát. Znal jsem své možnosti. • Kde jste získali Koiju a jak vám to spolu šlo? Viděli jsme asi 140 ruských dětí. Z Moskvy jsme dostali vidéokaietu, na níž se nám zalíbili tři chlapečkové. Zajeli jsme se na ně podívat, natáčeli je na zkoušku a ukázalo se, že Andrej Chalimon je nejlepší. Až ho publikum uvidí, tak se do něho zamiluje. Spolupráce s tím dítětem byla bezvadná. Musela se dokonce krotit, protože klučík je ve věku mých vnoučků a okamžitě jsme si padli do oka. Asi do poloviny filmu, kdy jsme si ještě cizí, jsem to pratelství musel oddalovat, a to bylo pro mě ze všeho nejhorší. • Jak očekáváte, že váš nory film přijmou naši diváci? t Těším se, že přijdou d o kina ·a film se jim bude líbit. Je natočen tak, jak jste to slyšeli z ukázek, ve scénáři by se našly jen nepatrné změny. Kéž hy název diváky neodradil, z toho jsme měli trochu stmch. Nakonec jsme ale na lepší nepřišli. Ptala se Karla I.adwigová C-erny, za., zra k Žijeme v době „zázračných léků.", kombuchy,švédskýchkapek, makrobiotiky a jiných druhů zdravé výživy - o. velkém výběru tablet a prášků nemluvě. Mnoha produktu zdravé výživy. jež si dnes už můžeme koupit v našich obchodech, náin pomáhá napravovat chyby a nedostatky způsobené stravou pokročilého stupně civilizace. Různé „zázračné" prostředky však zase brzy vyjdou z m0dy, protože mnohdy způsobí víc škódý než užitku. ,,lázrakem", o němž se u nás zatím málo mluví, je surová černá melasa z cukrové třtiny. Je doposud•rezšířený názor - i v lékařských kruzích - že je pouhým odpadovým produktem při výrobě cukru. Již před první světovou válkou věnovali lékaři pozornost faktu, že dělníci na cukrových plantážích, kteří neustále cucali třtinu, téměř nikdy Tip„ na n.eděli netrpěli rakovinou. Z toho se usuzovalo, že by melasa mohla mít blahodárné účinky plíi léčbě této choroby. Třtina tou'ž obs;ihuje vysoké procento dr-aselných s0lf a jedním z tehdejších názorů bylo, že rakovina vzniká nedostatkem draslíku v buňkách; moderní výzkum potvrdil draslík jako prvek nepostradatelný k životu. Dalším nepostra,dateným stopovým prvkem obsaženým v surové melase je chrom. Mimo jiné se na jejím složeni podílf i kyselina fosforečná, asi z 50 prócent fruktóza, dále B-vitamfny a minerilní látky .elezo. magnesium aj.). Jakým :ifuavotnfm potížím můžeme předem zabfánit nebo je-meJasou začít léčit? Jsou to chronické záněty žaludeční sliznice a žaludeěnf vředy. Američlí přírodní lék předepisují melasovou kúru na křéčové,žíly a artritidu. Kožnf nemoci a psoriáza se 5. dubna máte poslední možnost zhlédnout výstavů léčí šest týdnů koupelemi s přidáním melasy a samozřejmě jejím denním požíváním. Spolu s dávkou šťávy z jednoho citrónu denně pomáhá melasa proti vysokému tlaku, angině pectoris a posiluje slabou srdeční činnost. Dokáže také svým obsahem minerálních sou, jež podporuji peristaltiku, odstranit zácpu - metlu lidstva a zlatý dOl pro chemický průmysl. Nepom6že však v tomto případě každému, například těm, kteří se léta živili bílým chlebem, masem a vařenou zeleninou; účinnost minerálů se prý druhem této stravy ztrácí. Není to zdaleka všechno, co zmóže melasa: doporučuje se užívat pf.i anemii. potížích s močevým i:n hýtem, žlučovými kameny a hlavně - pl'i P.()tížích s nervy. Pnsebí blahodárně i na budoucí maminky v pfed• a pooperačních stavech. zpomaluje proces šedivění vl_asů tím, BREOYHNUESK l;.1. ?!Z že podjoruje pigmentaci. zpevňuje lámající se a měkké nehty. Dokonce nemocní cukrovko_u smějí užívat jednu kávovou lžičku melasy denně. A protože je prevence lepší než léčba, užívají surovou čemou·mefasu z cukrové třtiny· v zemích. kde se běžně dostane, tj. kousek od našich firanic směrem na západ, takto: l kávovou l ičku rozpušt nou v půl šálku horké vody neoo mléka. kt rý se doplni do dvou třetin studen9,u vodou. Dáv:ka před spaním pOsobí jako m í r ný uspávací prostředek. Nápoj má být vždy teplý a dětem . stačí poloviční-dávka. Melasa by měla být na stole denně tak jako sůl - namísto cukru a zavařeniny. Zbývá doufat, že nebude dlouho trvat - podnikatelé pohotově zareagují - a setkáme se s ní i v našich obchodech, abychom se o jejím účinku mohH sami přesvědčit. lad v domě U kamennéh0 z,vqnu, na Staroměstském n

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok