Recenze toho nejlepšího z české kinematografie (16) – Ucho

 Když se mluví o československé nové vlně, většinou se vzpomíná na groteskní rebelii Sedmikrásek, na melancholické kouzlo Intimního osvětlení nebo na epickou dravost Markety Lazarové. Ale Ucho je cosi jiného: film, který se odmítá smát, odmítá utíkat do poezie nebo lyrického obrazu, a místo toho nás zavře do jediné noci, do jedné vily, do manželství, které se rozpadá pod tíhou strachu. Je to film, který se vám doslova dostane pod kůži, protože funguje jako zrcadlo – ne těch největších hrdinských činů, ale té nejtemnější každodennosti života v totalitě.

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok