Recenze toho nejlepšího z české kinematografie (11) – Něco z Alenky Jana Švankmajera
Jsou filmy, které se divákovi snaží zalíbit. Sází na krásu, na okouzlení, na iluzi. A pak jsou filmy, které nám iluzi vyrvou z rukou, rozbijí ji na střepy a přinutí nás dívat se na svět tak, jak ho nechceme vidět. Něco z Alenky (1988) Jana Švankmajera patří do té druhé kategorie. Na první pohled jde „jen“ o další adaptaci Carrollovy klasiky, ale už první minuta rozbije očekávání. Žádné kouzlo, žádná pastelová fantazie. Jen malá Alenka, která sedí v dusném pokoji, mezi prachem a starými hračkami. A pak se svět kolem ní začne měnit – ne do říše zázraků, ale do skladiště podivných, rozpadajících se věcí, které ožívají s neklidnou energií.



























