Pečovat o budoucnost
Asi u nás nebyla vláda, která by se nehlásila ke školství a vzdělání obecně jako prioritě. Nejspíš hlavně proto, že si žádná nemohla dovolit říct, že je jim obojí srdečně jedno. Není problém se vymezit vůči chudým, protože je vždy po ruce rétorika o boji proti „zneužívání dávek“ a škrtat důchody lze vždycky prodat coby „zodpovědnost vůči budoucím generacím“. Těžko ale vysvětlovat, proč se musí šetřit právě na budoucích generacích redukováním prostředků na školství. Přesto právě to má v plánu Fialova vláda, která v předběžném návrhu rozpočtu plánuje na resortu školství ušetřit dvacet devět miliard. Přitom ke školství byl měl premiér Petr Fiala mít úzký vztah – pochází z akademického prostředí a byl o něco déle než rok ministrem školství v Nečasově vládě. Na tomto postu nahradil Josefa Dobeše, který svými plány na „reformu“ vysokého školství vyvolal největší studentské protesty od roku 1989. Je ironií, že muž, který tehdy na školství přišel situaci uklidnit, nyní stojí v čele vlády, která si na něj podle všeho opět hodlá „došlápnout“ jako na resort, do něhož nejspíš zbytečně proudí spousta peněz.



























