O pochlebovačích Trumpovi
Obrázek: Muž s penězi a lichotníci, Pieter Breughel mladší, Leiden Collection Na jaře roku 1937 se Joseph Stalin rozhodl, že má dost všech lichotek. Zvláštní telegram moskevského korespondenta Harolda Dennyho tvořil základ článku v The New York Times z 29. března s titulkem „STALIN ZAKAZUJE PŘEHNANOU CHVÁLU: Potlačuje lichotky vůči sobě a všem ostatním sovětským vůdcům jako ‚samolibé‘“, píše David Aaronovich. Sovětský diktátor byl tehdy v plném režimu čistek a jeho projev před ústředním výborem komunistické strany na toto téma přišel v přestávce mezi dvěma velkými procesy – jedním veřejným a druhým tajným. První byl namířen proti bývalým vysokým stoupencům Lva Trockého a druhý se zbavil nejvyššího vedení Rudé armády. Lze si tedy představit zmatek, který projev generálního tajemníka vyvolal mezi loajálními lichotníky. Co dělat? Pokud byste najednou přestali říkat, že Stalin je slunce, kolem kterého se točí nový svět dělníků, bylo by to znamením poslušnosti nebo odpadlictví? A měli byste nyní přidat nadměrné Stalinovy obdivovatele na seznam lidí, které je třeba nahlásit úřadům?



























