O optimistickém pohledu na svět

Miluji Voltairova Candida, jeho asi vůbec největší dílo. Jde o pikareskní román, o návrat dodob daleko před klasicismus, snad až někam k fabliau, útočně satirické frašce nebo možnák renesančnímu Pantagruelovi a donu Quijotovi. Voltaire si zde vyřizuje pomocí chaotického příběhu účty s tvrzením filozofa Leibnize, že svět, v němž žijeme, je nejlepší možný ze všech světů. Lepší svět být už prostě nemůže. Samozřejmě proti tomu lze postavit nesčetná utrpení a absurdity, které tu reálně jsou. V Candidovi je to provedeno geniálně, ostře, přesvědčivě a se závěrem, že místo úvah odokonalosti světa je třeba se starat praktickou činností jako zahradník o to, aby ten svět byllepší. Můj optimismus vychází z Candida. Na pozadí normální a běžné hrůznosti lidského údělu, jakho lidé kdysi prožívali a na mnoha místech světa stále prožívají, pozoruji, co všechno bylozměněno k lepšímu: v oblasti zdraví, bídy, svobody, vzdělání, osvěty, lidských práv atd. (aovšemže i v těch nejvíce vyspělých zemích dodnes umírají mladé maminky na rakovinu).To samozřejmě neznamená, že celá tato stavba nějak jednou provždy zasypala propast hrůzy.

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok