Nikaragua a Salvador: sociální emancipace versus státní a paramilitární teror
Jakmile státní terorismus v režii členských zemí Operace Kondor vesměs neutralizoval nebezpečí rostoucích legitimních požadavků i populistických tendencí, prosazovaných i se zbraní v ruce, a jeho užitnost se pomalu chýlila ke konci, těžiště hegemonem posvěceného útlaku v režii paramilitárních jednotek, působení smrtících čet a taktéž činnost Američany budovaných a trénovaných národních gard se přesunuly do Střední Ameriky, konkrétně do Guatemaly, Nikaragui, Salvadoru a v menší míře také do Hondurasu (265), (kde USA zřídily výcvikové tábory pro Contras, zatímco tamní eskadra smrti Battalion 3-16 mučila a vraždila podezřelé oponenty režimu. Tato smrtící četa trénovaná a podporovaná Washingtonem své oběti nakonec pohřbila v neoznačených hrobech), třebaže tyto země nebyly žádnou studenoválečnou oázou lidských práv ani v 70. letech či dříve. V Guatemale zuřil civilní konflikt s různou intenzitou už od 60. let, Nikaragujci úpěli pod diktaturou klanu Somozů a Salvadorce dusila vojenská diktatura. Dekády trvající útlak Bílým domem protežovaného klanu Somozů zažehl nikaragujskou revoluci v letech 1978 až 1979, aby diktátor Somoza sáhl po jejím krvavém potlačení. Salvador v letech 1979 až 1992 pohltil krvavý civilní konflikt notně přiživovaný Carterovou a posléze Reaganovou vládou s desítkami tisíci civilních obětí a tisíci zmizelými.



























