Nesledujte české televize!

Píše Zdeněk Hel: Martin Jaroš velmi dobře popisuje to, co často cítíme my, kdo žijeme v zahraničí, při návratu do Čech – jakési „české bahno“, zbytečnou negativitu, podrážděnost, specifický druh slovanské chandry, existenciálního smutku bez zjevného důvodu, stesku po něčem co nikdy nebylo. Pocit křivdy, pocit, že nic nemá cenu, že každé nadšení bude zesměšněno, pocit, který člověku bere sílu, energii i víru. A přesto je v tom i kus něhy a poezie, melancholického tónu, který se skrývá v českých písních, básních a pověstech. Možná právě tato směs světla a tmy, víry a beznaděje, činí českou zkušenost tak jedinečnou. Je důležité ji umět pojmenovat, aby nás nepohltila. Martin Jaroš:  “Když jsem napsal, že Češi v zahraničí volí jinak, tak se samozřejmě strhla vášnivá diskuse. Přidám ještě jedno osobní pozorování. Je to fakt jen individuální postřeh, žádná věda. Ale zajímalo by mě, jestli ostatní krajánci mají stejnou zkušenost.

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok