Neposlušná Itálie v hledáčku CIA
Při hodnocení politických programů a požadavků poválečných komunistických stran v rozdělené Evropě je záhodno mít na paměti, že neexistuje jednotná šablona, a proto nemůžeme všechny tyto partaje s vážnou tváří vnímat jako lokajské proxy síly Kremlu dychtící po světové nadvládě. Touto krajně zavádějící optikou však na “komunistickou hrozbu ”v Evropě a ve světě nahlížely Spojené státy, jejichž vrcholní představitelé přitom sami trnuli hrůzou ze ztráty kontroly nad poválečným vojenským a politickým uspořádání světa. Obsesivní úsilí amerických vlád o neutralizaci komunistických hnutí - ale i nacionalistických a sociálně-demokratických vlád - je však v zásadním rozporu s literou Trumanovy doktríny hovořící explicitně o “podpoře svobodných národů bránících se pokusům o podmanění ozbrojenými menšinami nebo vnějším tlakům”(78). Trumanova doktrína by s opačným ideologickým znaménkem Stalinově SSSR hypoteticky umožňovala provádět tutéž státně-teroristickou činnost ve své sféře vlivu, kdyby zde existovalo nebezpečí mocenského vzestupu proamerických politických formací.



























