Nemůžeme se odvrátit od utrpení, ale už se nemohu dívat na zpravodajství z Izraele a Gazy

Britský komentátor Simon Jenkins protestuje proti systematickému vysílání drastických záběrů z izraelského bombardování Gazy a stěžuje si na svou bezmocnost. Jenže jaké je řešení: ty záběry nevysílat? Poprvé ve svém dospělém životě se nemohu dívat na zprávy - ani je číst. Jejich podání mě hluboce rozčiluje. Už více než týden nečtu, neslyším ani nesleduji zprávy z Izraele/Palestiny. Obávám se, že se mi díky tomu ulevilo. Ptal jsem se v okolí a mnoho dalších lidí dělá totéž.Normálně bych považoval za šokující, kdybych nevěděl, co se děje jinde ve světě. Dlužíme obyčejné lidskosti, abychom neignorovali nelidskost, ať se děje kdekoli. Měli bychom naslouchat a přinejmenším soucítit, i když bez konkrétního cíle. Povinnost novinářů je specifičtější; je to poskytování potřebných informací, jejichž shromažďování a předávání může být nepříjemné. Navštívil jsem válečné oblasti a zjistil jsem, že je to otřesné. K nevýslovným hrůzám dochází někde na Zemi neustále. Média mohou mít prostor jen pro něco z toho. Kdy jste naposledy slyšeli o Súdánu, Demokratické republice Kongo - nebo dokonce o Ukrajině? Ale je třeba se snažit, ne se tomu vyhýbat.

Napíšte Váš príspevok a nezabudnite zadať text z obrázku. Je to ochrana pred spamom. Upozornenie: Nevhodné, vulgárne a netoleratné príspevky budú vymazané!
Názov:
Meno:
Príspevok:
Kód z obrázku:
Pridať príspevok