Naprostá shoda okolností
Není to tak dávno a čirou náhodou se mi dostaly do rukou dvě knihy a shodou okolností obě od jedné z nejuznávanějších současných estonských básnířek a spisovatelek Viivi Luik. Její dílo je velmi oblíbené u čtenářů po celém světě - bylo přeloženo do mnoha jazyků. Autorka obdržela řadu prestižních ocenění, z nichž nejváženější je estonský Řád bílé hvězdy 3. třídy. Tyto dvě knihy "Krása dějin" (vyšla v roce 1991) a "Stínové divadlo " neboli "Schattenspiel" (Varjuteater, 2010) lze nalézt i v ČR, i když pouze v angličtině a němčině: oba tyto romány byly zařazeny mezi klasickou severskou beletrii.Paní Luiková, domnívám se, že k těmto dvěma Vašim románům by měl být zařazen i třetí román, který patří k Vašim klíčovým textům. Kniha vyšla v roce 1985 pod názvem Sedmé jaro míru (Seitsmes rahukevad). Souhlasila byste s tím?



























