Mše za Mír aneb sázka na třináctku. Vynechali!!
Byl jsem v kostele. Poprvé, podruhé, asi potřetí v životě. Pěkném, hodně velkém, opraveném a ostravském. Přímo v katedrále Božího Spasitele nebo čehosi podobného. Na vlastní čest musím uvést, spasen se necítím. Ani trošku. Proč jsem tam byl? Zazněl koncert, hudební představení výborných kvalit. Pod názvem: Mše za mír či Mírová mše. Autor Karl Jenkins. (zde, zde a zde) Kromě Prajzského symfonického orchestru a sboru Chorus vystoupil i slávou ověnčený pěvecký světový smíšený sbor Artep Orlová zde. První odkaz se o něm nezmiňuje a druhý ho zkomolil.Ale proč tento text? Nejprve trocha mediálního týrání naší skvělé vlády. Šli jsme Ostravou. V samém centru na Masarykově náměstí rozložili stánky prodejci italských regionálních laskomin a pochutin. Stánků hodně, ceny vysoké (oproti Itálii), kupujících poskrovnu. Nejsou peníze. Jak potvrdili samotní italští prodejci (zpovídáni jejich rodnou řečí) … chabé, málo a bylo líp. Dobroty skvělé, leč nikoli pro našince. I když premiér Fiala stále na sociálních sítích ukazuje výstavky ekonomických a cenových zázraků neoliberální vlády. Směšnost nad směšnost.



























