Minulost, současnost a budoucnost: Když se legitimní antikomunismus stává nebezpečím pro českou demokracii
Nebyl snad právník, který v prosinci 1989 vymazal z československé ústavy článek určující vedoucí úlohu komunistické strany, tentýž Pavel Rychetský, který jej do socialistické ústavy z roku 1960 vložil jako první? Stále tentýž Pavel Rychetský, který i po roce 1989 pokračoval v kariéře a byl dlouhá léta nezpochybnitelným předsedou Ústavního soudu? Jan Čulík ve svém nedávném článku v Britských listech, který byl sám reakcí na obhajobu nominace Josefa Baxy na ústavního soudce od Borise Cveka rovněž v Britských listech, laskavě připomněl můj výzkum v Českých Velenicích. V něm jsem poukázala na to, že i v lokalizované, extrémní verzi komunistické diktatury našel režim určité způsoby, jak vyjít vstříc potřebám dělníků: ti se mohli koupat v biotopovém koupališti umístěném uprostřed pohraničního zakázaného pásma v exotické krajině strážních věží a ozbrojených pohraničníků, stejně jako směli sbírat houby a borůvky uprostřed týchž ozbrojených příslušníků Pohraniční stráže, zatímco nepřátelé socialismu se patrně museli na cestě za svobodou mezi nimi plahočit.



























