„Liberální“ a jiní „dezoláti“
Nedá mi to, se ještě jednou nevrátit k filmu Velký vlastenecký výlet (VVV). Konkrétně k zjednodušujícímu pohledu, kterým se část diváků vypořádala s trojici ústředních postav. Neschopnost vyrovnat se se skutečností, že mezi námi žijí tak antisystémově založení jedinci, někdy totiž vedla k prostomyslným soudům, že to prostě musí být „zrůdy“. (Na okraj bych poznamenal, že dotyčný trojlístek je natolik antisystémový, že jsou fakticky zcela apolitičtí a při jejich „svéráznosti“ je veškerá jejich hypotetická užitečnosti pro jakoukoli nepřátelskou mocnost v podstatě nulová. Potenciální kolaboranti by se hledali zcela jinde, jako tomu ostatně vždy bylo v minulosti.) Dehumanizace je obvyklou cestou ze složitých úvah o tom, čeho všeho jsou lidé schopni právě jako lidé. V tomhle případě však nejde o zanedbatelnou aberaci, ale o symptom obecnějšího jevu, jemuž říkám „liberální dezolátství". Nejde mi přitom o to osobně mi protivný pojem "dezolátství" co nejvíce rozšířit, jako spíš jej rozmlžit a ukázat, že proti riziku, že bude věřit vůčihledným nesmyslům, není nikdo z nás zcela imunní.



























