Lepší je mít nedokonalá veřejnoprávní média než žádná
Na celé té české debatě o veřejnoprávních médiích je něco zvláštně povědomého — jako když člověk slyší rozhovor, který už kdysi slyšel, jen si nemůže vybavit kde. Mluví se o penězích, o spravedlnosti, o tom, že lidé nechtějí platit za něco, co nesledují, a v tom všem je jakási tichá samozřejmost, že problém je vlastně jednoduchý a čeká jen na rozumné řešení. Stačí prý systém „aktualizovat", přizpůsobit ho době, odstranit starý model, který už nedává smysl. Jenže právě v tom je ten klam. Protože když se o něčem mluví takto klidně, tak věcně, tak samozřejmě, většinou to znamená, že se nemluví o tom podstatném.



























