Karel Dolejší nerozlišuje mezi komunistickými idealisty a komunistickými vrahy
I když nemám námitek proti argumentaci Karla Dolejšího, citujícího Maxe Webera, že nemůžeme soudit lidi podle jejich úmyslů, alemusíme je soudit podle jejich činů, tahle pasáž v jeho článku je úlet:Antiantikomunisté si zkrátka musejí vybrat. Buď budou dál tvrdit, že komunismus představoval "alternativní modernu" - ale pak na něj také musejí uplatňovat parametry moderní racionální politiky, jak je vymezil Weber.Anebo upřednostní důraz na "ušlechtilé motivace" těch, kdo vytvořili režim GULAGů, likvidace celých společenských tříd a ideologického útlaku ve jménu "lepší budoucnosti". I když nemám absolutně žádné sympatie pro komunisty, kteří za sovětského režimu vládnoucího ve středovýchodní Evropě lidi utlačovali a založili a provozovali koncetrační tábory, to byli zločinci, obávám se, že reformní komunisté šdesátých let žádné gulagy nebudovali. Skutečně si Karel Dolejší myslí, že komunističtí spisovatelé jako Ludvík Vaculík či třeba Arnošt Lustig budovali nějaké gulagy? Nebo autor demokratizačního Akčního programu KSČ v roce 1968 Zdeněk Mlynář? Ano, ten přiznal, že jako blbec věřil "rodné straně" a i když se začátkem sedmdesátých let v normalizačním režimu Gustáva Husáka stal neosobou, ve svých memoárech Mráz přichází z Kremlu přiznává, že mu trvalo asi dva roky, než se zbavil své nekritcké závislosti na víře "rodné straně". Musím říci, že nekritická Mlynářova víra v komunistickou stranu byla podle mého názoru opravdu naivní, jenže ani Mlynář nebudoval gulag.Jednou jsem v této věci napadl spisovatele Arnošta Lustiga, když byl u nás v bytě v Glasgow na návštěvě. Zaútočil jsem na něj slovy: "Jak jste proboha mohli věřit té komunistické ideologii?" Jenže Lustig byl jako teenager vězněm v nacistickém koncentráku. Bylo asi za daných poměrů pak docela pochopitelné, že se stal komunistou. Stoupl si u nás v Glasgow k oknu a chvíli mlčel,. Pak se obrátil a řekl mi: "Honzo, ty seš ale blbej."



























