“Jako v 50. letech” aneb epidemie společensky nebezpečné sprostoty
Kdekdo se opět cítí jako v 50. letech 20. století. Většinou lidé, kteří toto období nezažili a znají ho jen zprostředkovaně. Zrovna nedávno měl tento nutkavý pocit jeden režisér, na něj s chutí navázal jeden bývalý olympijský medailista. Soudě podle diskusí na sociálních sítích, padesátá léta okolo sebe vidí i mnoho dalších jedinců. Je to jako epidemie. Když jsem viděl toho režiséra, kterak spokojeně žvaní jako host jedné z nejsledovanějších internetových televizí o tom, že se nesmí vyjádřit a láme tak úspěšně vaz logice, vzpomněl jsem si na covid. Vzpomněl jsem si na to, jak po ulicích v Praze běhali lidé s Davidovými hvězdami, majíce pocit, že jsou pronásledováni stejně jako židé během holocaustu. A udělalo se mi z toho poněkud zle.



























