Haaretz: "Už nejsme takoví, jací jsme byli." Izraelští vojáci hovoří o tom, co nikdo v Izraeli nechce slyšet
Pět mladých izraelských branců, kteří byli do Gazy vysláni přímo ze střední školy, popisuje brutální a vyčerpávající realitu války s Hamásem – svět beznaděje, vzteku a paralyzujícího strachu, jehož konec není v dohleduStojí před kamerami. Má červené oči a zlomený hlas. Slzy jí volně stékají po tvářích, ale nesnaží se je utírat ani zastavit. Moderátor ji žádá, aby o něm mluvila. Je zvyklý klást takové otázky. Ona není zvyklá na ně odpovídat. Přesto zdůrazňuje, že ji to nepřekvapilo. „Od 7. října žijeme ve strachu. Každé zaklepání na dveře, každý telefonát,“ říká.A pak se rozhodne porušit scénář. Místo toho, aby mluvila o tom, jak úžasný člověk to byl, místo toho, aby říkala, že nikdo jako on nebyl, rozhodne se říct něco úplně jiného.„Od chvíle, kdy dokončil střední školu, bojoval, bez přestání. Byl už vyčerpaný. Všichni jsou vyčerpaní. Psychicky jsou úplně na dně,“ říká. „Tohle musí přestat.“Ten okamžik nastal minulý týden, den poté, co její syn, štábní seržant Niv Radia, byl spolu s dalšími šesti vojáky zabit výbuchem výbušného zařízení v jižní Gaze.V rozhovoru pro nejsledovanější izraelskou zpravodajskou stanici šokovala Radiaova matka Alexandra mnoho lidí – možná dokonce otřásla základy veřejné debaty. Byl to vzácný okamžik, kdy se začala rozpadat zeď, kterou armáda snažila postavit mezi veřejností a každodenními ztrátami bojujících vojáků.



























