Doufám, že nejsem bolševický antikomunista, ale...
Čtenáři Britských listů dobře vědí, že nejsem stoupencem žádného urputného černobílého vykreslování komunistického režimu jako totalitního pekla: víme všichni, že situace byla složitější, že šlo často o pozoruhodně sofistikovanou hru mezi režimem a jeho obyvatelstvem. Známo například bylo, že by se Husák nikdy neodvážil zdražit dělnické třídě pivo, které stálo asi dvě koruny, nebo třeba veřejnou dopravu, která stála v Praze korunu. Prostě režim nedělal nic, co by vyvolalo revoluci. Až komické bylo zjištění Muriel Blaive, při jejím studiu každodennosti jedné pohraniční české vesnice v zakázaném pásmu vedle hranice s "kapitalistickým" Rakouskem, kdy zjistila, že obyvatelstvo vesnice prostě požadovalo, že musí mít právo chodit do zakázaného pásma na houby a na borůvky a používat koupaliště, které bylo v zakázaném pásmu těsně u ostnatého drátu - a místní komunističtí funkcionáři ustoupili a sbírání hub a borůvek v zakázaném pásmu, stejně jako koupání na tom koupališti, prostě povolili. Samozřejmě, režim také praktikoval útlak.



























