Co dělat, když se lidi změnili v nosorožce
K výše uvedenému článku Karla Dolejšího. Čtu tady právě ke své práci znovu knihu Markéty Goetz-Stankiewicz, The Silenced Theatre: Czech playwrights without a stage. University of Toronto Press, 1979. O konformismu a o tom, když se společnost vydá do šílenství. Ovšem je to popis situace v Česku před pětačtyřiceti lety, kdy asi intelektuálové měli stále ještě daleko větší vliv než dnes (JČ): "Možná je významné, že hra, v níž Eugène Ionesco použil opravdu humorného absurdního obrazu s cílem sdělit něco sociologického, byla hra, kterou české divadelní obecenstvo a kritikové oceňovali nejvíc. Nosorožci, uvedení na scénu v roce 1966, měli různé dopady. Ve srovnání s některými reakcemi západních kritiků odhalily české reakce základní rozdíly v postojích - ale ne tam, kde by je člověk mohl očekávat. Jako všechny vynikající hry i tato hra vyzařuje různé odstíny významů v závislosti na zázemí diváků.



























