Český oficiální narativ o komunistické minulosti je zpátečnický a zpolitizovaný
Kritický pohled z německých i českých muzeí Všechny fotografie Muriel Blaive, 2023 Děkuji Gérardu-Danielu Cohenovi za kritické připomínky k tomuto textu. Nedávno jsem navštívila osm muzeí zabývajících se obdobím komunismu v Německu: stálou expozici Každodenní život v Německé demokratické republice v Muzeu in der Kulturbrauerei v Berlíně; dočasné výstavy Země nikoho a Modelová vesnice fotografky Bettiny Flitner, rovněž v Muzeu in der Kulturbrauerei; Tränenpalast – Místo rozdělení Německa v Berlíně; Muzeum studené války v Berlíně; Muzeum DDR v Berlíně; dočasné výstavy Wolf Biermann – Básník a písničkář v Německu a Cesty, kterými se nejezdilo, aneb: Věci mohly dopadnout jinak v Německém historickém muzeu v Berlíně; Památník Berlínské zdi v Berlíně; a Německo-německé muzeum Mödlareuth – Památník rozdělení Německa v Mödlareuthu na hranici mezi Bavorskem a Durynskem (bývalá NDR), k nimž bych přidala ještě Památník norimberského procesu v Norimberku, který se samozřejmě týká nacistické éry, ale je zajímavou metodickou ukázkou, a také různé exponáty a památníky vylodění spojenců ve francouzské Normandii v roce 1944, o nichž jsem zde již dříve hovořila zde. V Praze jsem letos navštívila také stálou sbírku Národního muzea věnovanou období komunismu a dočasnou výstavu Zneužitá muzea. V minulosti jsem se věnovala také soukromému Muzeu komunismu.



























