České školství potřebuje nejen reformu
Když si tak s léty života uvědomuji, jak na některých věcech nezáleží, říkám si jak je škoda, že je nejde nějak předávat. Spoustu věcí člověk prožívá vinou toho úkorně, těžce, bolestivě a vlastně úplně zbytečně. Není totiž způsob, jak je předat dál, jiným lidem.. oh, počkat! Existuje mluvené slovo, písmo, obraz a zvuk, umění, knihy, internet a řada dalších forem komunikace. Ba co víc, my máme instituce! Máme todlecto – školy a vzdělávání! Tak proč, proč, proč do čertovy chlupaté zadnice neučíme to základní, co všichni lidé bez výjimek potřebují, bez toho chřadnou a blbnou? Proč jsou v tom všichni povinně nechaní na pospas osobnímu pokusnictví, s řadou nevyhnutelných karambolů a doživotních traumat.



























