Augustinovo pojetí milosti a hříchu pro dnešní svět
Jeden z mých nejoblíbenějších světců je sv. Augustin. Nikoli jako církevní autorita, ale jako složitý, zmítající se člověk, který se při svém vášnivém a rozeklaném hledání pravdy stal otcem západního myšlení. S Augustinem je spojeno mimo jiné také učení o tzv. dědičném či prvotním hříchu, ačkoli jeho kořeny sahají až ke sv. Pavlovi. Pro mě je základní východisko otázka, zda si lze spásu nějak zasloužit. Pokud ano, byla smrt Krista na kříži zbytečná. Jsou-li ovšem velikonoční události centrem a smyslem křesťanství, pak spása přichází z kříže. Nelze k ní nic přidat nebo z ní něco ubrat. Nejsou žádné další účty a počty, měření výkonu, vůle atd. Je Bůh, který spásu dává, dává svobodu a dává lásku. Není nic, vůbec nic dobrého, co bychom neměli od Boha. V tom zůstávám na straně Augustina.



























