Advent jako konec všech jistot a co nám říká Golgota
Advent není jistotou, ale koncem všech jistot. Vždycky ve mně vyvolávalo pobavený úsměv, když se víra označovala za jistotu, asi jako říci, že je jisté, že dnes budou mít v krámu housky. Krám, housky, tady za rohem na ulici… ale i kdyby na konci světa. Všechno je to přehledné, známé, aspoň v představě, protože realita i těm největším jistotám přináší zádrhele.Kořenem jistoty jen ten pocit osvobození se od reality ve vlastní představivosti, až na tu jednu jedinou skutečnou jistotu: že musíme umřít. To už je moc reálné. A Bůh? Pokud přijde, asi to nebude jako houska na krámě. Jistota je odmítání připustit si existenci Boha. On má být přece garantem našich přání, proto je jistý. A proto musí být jen naší představou. Běda kdyby byl reálný! To by nás mohla třeba popadnout bázeň, dokonce chvění.



























