Země bez budoucnosti
„‚Tak si představte, pane, povídá pán s červeným nosem, místo štyrky mít trojku, místo patnácky štrnácku, zkrátka každý číslo vo jedničku menší, tak ste bral sto tisíc zlatejch!‘ ‚No, kolik beru takhle?‘ zatvrzele se ptá Loudal. ‚Takhle? Já to řeknu slušně. Nic!‘“ Tuto pasáž z Werichovy pohádky Splněný sen nápadně připomínalo vládní očekávání příjmů státního rozpočtu. Opatření, která je měla zajistit, ale přišla příliš pozdě nebo byla nedostatečná, a tak se ke kýženému vyrovnanému rozpočtu vládě Petra Fialy nezbývá než proškrtat. Škrty jsou tradiční neoliberální odpovědí na většinu rozpočtových problémů a pokud některá proškrtaná odvětví náhodou zcela odumřou, ušetří se napříště tím víc. Aspoň tak praví konzervativní teorie nazývaná „starve the beast“, tedy doslova vyhladovění té bestie, myšleno státu, o jejíž realizaci se pokoušela v osmdesátých letech Reaganova administrativa.