Vyhynula laskavost
V zahradě banalit vyrostla ničemná urputnost, kvetoucí lživost; semena politické úchylky k dostání. Horečné mezinárodní pomluvy, válečné generálské modely, pomýlený západ i východ, odpadlé krajiny od bohatě prostřeného stolu, partyzánské podnikání, úlevy zlodějům, prodlevy práva, úderné vojenské zpozdilé mise, odřené holopravdy. Všici měli prověrku, všici kradli a vedli zemi do temných hlubin. Potomci pohádkového Dušína velmi okatě zhýralí, opilí politickou virózou volají po právu a sami se mu vyhýbají – kočkovat se ve státních voliérách a plašit vrabčáky, pohoda. Budeme se veřejně pitvat, proevropsky žvanit, ohrnovat nos nad bandou třesoucí se o sinekury, o kterých se jim ani nesnilo – hošan s učňovskou dvouletkou, hospodskou vyšší chlapeckou, stal se starostou a staral se, za všimné přiklepl pozemky roztouženým stavařům paneláků naležato. Důvěřuj, ale prověřuj, radil důsledný znalec lidských poklesků. Prověřené partičky, a přesto kradli, lidičky. Kdepak u nás doma se smíchy neudržíme. Kážeme pravdu s prstem na spoušti – kdo nebyl vybrán, má smůlu.