Putin a paradox opožděných ústupků
Když se v roce 1933 dostali v Německu k moci nacisté a začali zemi systematicky připravovat na válku, objevili se lidé kritizující přílišnou tvrdost poválečného Versailleského systému a prosazujících ústupky vůči Německu. - Jenže to, co by možná fungovalo v dobách, kdy Německo mělo demokratickou vládu, už nacisty přesvědčit nemohlo; jen se tím paradoxně posílily jejich šance na vítězství. Chcete-li totiž vést srdečná jednání s osobou, která ani neskrývá odhodlání vás podříznout, je to mírně řečeno zpozdilé. - A totéž platí i o současném Rusku, kde se režim nedokáže dlouhodobě udržet bez opakovaného vyvolávání válek v "blízkém zahraničí" a systematického napadání "prohnilého Západu". (Přičemž kdyby si Putin vůči Pekingu dovolil polovinu toho, co si běžně dovoluje vůči západním zemím, už by nejspíš dávno nebyl ruským prezidentem.)