Není maso, nejsou auta, jen když máme kosmonauta!
Říkalo se mezi obyčejnými lidmi za normalizace, když se Vladimír Remek na sovětském Sojuzu svezl pár dnů po oběžné dráze. Nepřipomíná vám to něco? Nejsou léky pro děti, nejsou auta (už vůbec ne za normální peníze), základní potraviny letí nahoru o desítky procent... a plánované kosmonauty máme najednou rovnou dva.Ještě v rámci koincidence veršík z někdejší písničky Pavla Lohonky Žalamana „… za jednu krávu, dáme i šťávu, maso z vola k háku přibitý...“... a konečně výtržek z tvorby Honzy Nedvěda „ … co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století, pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí a stovky těch, co se snažej žít, lidí jako my; ty co svět ženou bůhví kam do věčný hluboký tmy...“.