Navazuji niť? – Jen „kliky-klik“?
Před koncem svém posledního příspěvku do Britských listů jsem též uvedl dva odkazy na předchozí své (doprovodně snad taky souvztažné) náměty; v jednom se připomínala jedna hodně zpočátku medializovaná, ale dozajista přitom zbytečná smrt, k níž došlo v USA (kromě jiného také potenciálně mající „rasistické konotace“), ve druhém jako kdyby šlo – že by „herně“ – o možný výsledek jednoho příštího politického střetu u nás doma. Zároveň jako kdyby takto pisatel bezděčně taky prozrazoval, že ať už byl jedním námětem jakkoliv daleko, nic ho nebrzdilo v tom, aby posléze ještě přistál doma. Přitom nám běžně stačí k tomu či onomu letmá zmínka, a my jaksi „hned o tom víme své (a není nutné nic rozvádět)“. Navíc stále více do našich informačních kanálů prorůstá internet; takže málem vše si vyklikáme (včetně zboží z obchodu). Míváme potom své rozmanité orientační výtyčky pro jakýkoliv obor úvahy, aniž bychom nutně museli mít za to, že – když se něco „nastolí“ – to či ono je možná stále problém.