Místo piva v hospodě panák v plastu v parku
Ceny služeb u nás od roku 2019 vzrostly o 60 procent, zatímco v celounijním průměru to bylo pouhých procent 16. Když se konfrontujeme s tímto nepoměrem v abstraktní řeči čísle, přijde nám to nepatřičné, snad až skandální. V běžném životě se s ním smiřujeme, už pro nedostatek přímého srovnání, o poznání lépe. Otřepaná pravda, že východní mzdy máme „kompenzovány“ západními cenami, platí i v tomto případě. A nejde jen o ceny mobilních operátorů nebo bankovní poplatky, které jsou patrně neodstranitelným pomníkem našeho spotřebitelského fatalismu. Poslední roky se růst cen výrazně týkal restaurací. A to nejen těch ve velkých městech, kde se více méně zdražovalo souběžně s růstem platů. Dramaticky rostly hlavně ceny na venkově, a to zdaleka nejen v okolí velkých měst, které bylo, ať již trvale nebo dočasně, kolonizováno měšťáky. Kdysi platilo, že když jste vyrazili do vesnice vzdálené dvě stě kilometrů od Prahy, kde máte chalupu po babičce, v místní restauraci jste si před dětmi mohl, i se svým podprůměrným pražským příjmem, aspoň chvíli hrát na granda. To už ale dneska není pravda. I když některé základní potraviny se na venkově drží znatelně pod pražskými cenami, řada jiných se jim cenově blíží, a ceny v restauracích se v podstatě neliší.