Důležité: Máte-li se orientovat v politice, musíte se naučit rozlišovat mezi lhaním a prohlašovanými hovadinami
Žádný čtenář jistě neodolá eseji, která začíná: "Jedním z nejvýraznějších rysů naší kultury je, že je v ní tolik hovadin. (Anglicky "bullshit".) Všichni to vědí." Takové výroky udělaly z knihy po jejím opětovném vydání v roce 2005 bestseller a z jejího tehdy pětasedmdesátiletého autora Harryho Frankfurta udělaly z významného morálního filozofa z Yaleovy a Princetonské univerzity hosta televizních pořadů, píše Aditya Chakrabortty. Otevřít jeho knihu nyní však znamená zažít něco úplně jiného, a to v atmosféře, která před dvaceti lety neexistovala. Přečtěte si dnes knihu O hovadinách (On bullshit), která taxonomizuje celýjeden konkrétní styl vládnutí. Předpovídá éru Donalda Trumpa a Borise Johnsona.Úkolem, který si Frankfurt klade, je definovat bullshit. Tvrdí, že to není lhaní. Obojí zkresluje pravdu, ale se zcela odlišnými záměry. Lhář je "někdo, kdo záměrně hlásá nepravdu". lháři pravdu znají, ale rozhodně vám ji nepředkládají. Naproti tomu šiřiteli "hovadin" (bullshit) "je jedno, zda věci, které říká, správně popisují skutečnost. Prostě si je vybírá nebo vymýšlí, aby mu vyhovovaly". Těmto kecalům může být pravda ukradená. Jde jim jen o příběh.