Divadlo – místo k uzdravení
Foto Ivan VětvičkaPopis k fotografii Dionýsovo divadlo na jižním svahu Akropole v Athénách z 6. století před naším letopočtem. (Foto Ivan Větvička, 2011) „Tady to začalo,“ jedná se o první antické kamenné divadlo na světě. Po rekonstrukci, která proběhla ve 4. století př. n. l., zde mohlo sedět až 17 000 lidí. Cypřiše v pozadí za hledištěm vyrůstají z rozvalin Asklépionu, který stál v bezprostředním sousedství divadla, v místě, kde vyvěral údajně zázračný pramen. Zdravotní péče tedy byla pod Akropolí komplexní – příchozí mohli v Asklépionu vyléčit tělo a v divadle mysl. Divadlo stojí v blízkosti Asklépiova chrámu nejenom v Athénách, ale i v Pergamu, kde divadlo působí jako architektonický doplněk Asklépiova okrsku. Naopak v Athénách to vypadá, jako by Asklépion byl spíše zázemím divadla. Ve skále za posledními řadami hlediště (mimo záběr) je patrný vstup do jeskyně, která byla od roku 320 př. n. l. součástí Dionýsova chrámu a křesťané ji později přeměněnili na svéráznou mariánskou kapli. (Jedná se o objekt s velmi netradičním rozvržením vnitřního prostoru, který je přístupný jednou do roka, v den nanebevzetí 15. srpna.) Pannu Marii v jeskyni či „ve skále“ křesťané dodnes prosí o uzdravení v Lurdech i na jiných, méně slavných místech. Athénské divadlo a jeho okolí si tedy dodnes uchovává zbytky své „léčivé aury“. * * * Ve starověkých řeckých a římských městech byla věnována mimořádná pozornost divadlu. S nadsázkou lze říci, že v každé větší díře (pardon – regionálním centru) stálo divadlo a obvykle se jedná o perlu místní architektury. Proč i římské provincie, které odváděly enormní procento příjmů do metropole a na vlastní rozvoj jim mnoho peněz nezbývalo, na divadlech nešetřily? Kromě toho, že se jednalo o centra kulturního a společenského dění, která se nepotýkala s multimediální konkurencí jako dnes, existuje jedna překvapivá odpověď: Sledování antických dramat pomáhá válečným veteránům zpracovat zážitky z bojů a pomůže i civilistům, které život vystavil extrémní situaci. Antická divadla byla tedy kromě jiného místem skupinové léčby posttraumatického syndromu (PTSD). A budovy, kde se léčí, na první pohled poznáme podle honosnější architektury. (Toho se ve skromném měřítku snažili držet i naši komunisté, a to i při výstavbě méně významných poliklinik.)