Destruktivní civilizace Rochníšů a Lenky...
Předmluva.
Přátelé na CFP. Opět jsem se po odmlce dostal k napsání článku. Tedy… Spíše povídky.
Celé mne to napadlo, když jsem byl už potřetí na týdenním pobytu ve tmě. Ano. Už potřetí a těším se na počtvrté.
Předchozí pobyty byly báječné. Každý jiný a jinak výživný. Stejně jako tento pobyt poslední, kdy jsem se dozvěděl, proč vojáci, jdoucí na zteč, křičí-řvou. Dozvěděl jsem se, kdo je vrahem a jak funguje ten, kdo tahá za nitky, není vidět, ale jeho činy jsou zjevné s skrze ruce jiných. Zabíjející odlišné a hlavně nevinné. Stejně jako dnes.
Potvrdilo se mi, co jsem tušil. Jak to je s mojí (100%) - naší - současnou únavou…
V předchozích tmách jsem měl práce dost a duchovní zážitek ani jeden. Divil jsem se těm, co přicházeli a mluvili, jak byli napojení na Boha, Krista, Krišnu a jiné svaté a duchovně známé i neznámé osobnosti. Já to nezažil. Tedy až do tohoto posledního pobytu ve tmě. Ale o tom možná až příště. Stejně jako o tom, kdo je skutečným vrahem. Kdo nás zabíjí. Někdy hodně rychle a jindy a o to je to horší, že si toho ani nevšimneme, hodně pomalu a ještě si to užívá.
A taky mne tam, když jsem měl zrovna mentální volno, napadl vtip. A protože jsem měl hodně času, tak jsem jej pak vyšperkoval až do poučení. Jak se naprosto a dokonale plní přání. Ale o tom taky asi až příště. Protože na dnešek mám pro vás příběh.
I ten vznikl při mentálním volnu. Byl vyústěním mého těšení se na sobotní konstelace po skončení mého týdenního pobytu ve tmě. Ty vedly mé dvě kamarádky a moje žena. Důležitá pro mne byla dvě jména. Helena a Lenka. Tato jména byla základem, na kterém celý příběh postupně rostl a rostl a nakonec dostal i své jméno…