Covid-19 jako civilizační choroba
Na jaře mohl být vysoký výskyt nakažených covidem-19 vnímán jako civilizační choroba, daň za úspěch v globalizovaném světě. Na podzim se jedná spíše o indikátor nemocné společnosti. Viru se nyní daří především tam, kde selhává vedení země, státní správa a lékařská péče, či komunikace vedení země s jejími obyvateli. Často je na vině prostá absence mezilidského respektu. Na jaře roku 2020 se covid-19 šířil u nás i ve světě především v rozvinutých, nebo prudce se rozvíjejících oblastech, k nimž patří i Čína, kde byla nemoc zaznamenána poprvé. Severní Itálie byla zasažena více než zaostalý jih, v Bruselu, Paříži, Londýně či v Mnichově bylo větší nebezpečí nákazy než v Praze a v Pelhřimově bylo bezpečněji než v hlavním městě... Kdo udržoval fyzický kontakt s „globální komunitou“, riskoval více než lesní dělník na Vysočině. Dalo se říci, že covid-19 byla nenadálou nakažlivou „daní“ za úspěch států, regionů i osob v propojeném světě.