9. 5. 2015 - Bludný kruh zapomnění
Dívám se na tento svět a konstatuji, že jsme opravdu zajímavý druh. Máváme těm, co jedou od severu k jihu a ukazují svojí sílu ve zbrani. A těm, co zbraně nemají, zakazujeme vstup na naše území. Připadá mi to jako dny před druhou světovou válkou, kdy propagandou zmanipulovaný dav mával těm, co na jejím rozpoutání měli největší podíl. A ti, co proti ní brojili, byli tím samým davem umlčeni. Dnes tím trpíme. A mám pocit, že zase nasedáme do stejného vlaku, jako před sedmdesáti lety.
A tak mne napadlo, při jedné jarní procházce, proč jsme tací, jací jsme. Vnímáme zbraně jako prostředek míru a uniká nám, že je to nástroj na uchopení a upevnění moci a nadvlády nad tím, koho si podrobit chci.
Co tedy vlastně chceme? Čeho chceme dosáhnout jako civilizace? A co je za tímto naším chtěním, které nás, na naší cestě životem zároveň i motivuje, schováno?